Noviny jsou pro vás špatné. Když je přestanete číst, stanete se šťastnějšími. Noviny jsou špatné pro vaše zdraví. Jejich čtení vede ke strachu a agresi, brání kreativitě a schopnosti přemýšlet hlouběji.
Řešení? Přestaňte se jimi zabývat úplně. Z 10.000 novinových zpráv, které jste možná za posledních 12 měsíců přečetli, umožnila vám alespoň jedna z nich udělat v nějaké vážné věci ve vašem životě lepší rozhodnutí?
V posledních několika desetiletích ti šťastnější z nás rozpoznali nebezpečí života v přebytku jídla (obezita, diabetes) a začali měnit své stravovací návyky. Avšak většina z nás ještě nepochopila, že zprávy jsou pro mysl tím, čím je cukr pro tělo.
Novinky jsou snadno stravitelné. Média nás živí kousíčky triviálních záležitostí, ždibíky, které se našich životů vlastně ani netýkají a nevyžadují od nás samostatné přemýšlení. To je důvod, proč se téměř nikdy necítíme být nasyceni.
To je rozdíl mezi čtením knih a dlouhých časopisových článků (které přemýšlení vyžadují) a horkými krátkými zprávami, jichž můžeme spolknout neomezené množství, ale které pro naši mysl budou vlastně jen lesklými barevnými bonbóny bez výrazné výživové hodnoty.
Co se týče našeho vztahu k informacím, dnes jsme dosáhli stejného bodu, kterému jsme čelili před 20 lety v souvislosti s jídlem. Začínáme si uvědomovat, jak toxické můžou zprávy být.
Zprávy klamou.
Vezměte si následující událost (vypůjčeno od Nassima Taleba). Auto projíždí přes most a most se zbortí. Na co se sdělovací prostředky zaměří?
Na auto. Na člověka, který v autě jel. Odkud pocházel. Kam mířil. Jak prožíval pád (pokud přežil). Ale to všechno je nepodstatné.
Co je podstatné? Stabilita mostu. Riziko, které se skrývá v jeho základech a které by se mohlo vyskytovat i v případě dalších mostů. Avšak – novinářské zaměření na auto působí efektně, dramaticky, neabstraktně, živě, protože se v něm jedná o člověka.
Je to zpráva, kterou není úplně pracné sestavit. Novinky nám v hlavách vytvářejí naprosto nesmyslnou mapu nebezpečí. Proto mají některé události v hlavách lidí větší váhu než jiné.
Terorismus je přeceňován. Chronický stres podceňován. Pád Lehman Brothers je přeceňován. Fiskální nezodpovědnost je podceňována. Astronauti jsou přeceňováni. Zdravotní sestry jsou nedoceňovány.
Na to, abychom mohli být vystaveni tisku, nejsme dostatečně racionální. Když budete v televizi sledovat havárii letadla, bez ohledu na jeho skutečnou pravděpodobnost to k tomuto riziku změní váš postoj.
Pokud si myslíte, že to přemůžete silou svého vlastního vnitřního rozjímání, jste na omylu. Bankéři a ekonomové – ti, kteří jsou vystaveni silným podnětům k získání schopnosti vyrovnat se s riziky spojenými s novinkami – nám ukazují, že to není možné. Existuje jen jediné řešení: úplně se odříznout od konzumace novinových zpráv.
Zprávy jsou nedůležité.
Z přibližně 10 000 novinových zpráv, jež jste v posledních 12 měsících přečetli, jmenujte jedinou, která vám tím, že jste se o ní dověděli, umožnila udělat lepší rozhodnutí o závažném a konkrétním problému ovlivňující váš život, kariéru nebo podnikání.
Jde o to, že spotřebovávání novinek je pro vás ve skutečnosti irelevantní. Ale všimnout si opravdu důležitých věcí působí lidem potíže. Je mnohem jednodušší registrovat, co je nového.
Zásadní bitvou dnešního věku je boj mezi důležitostí a novostí. Média chtějí, abyste si mysleli, že zprávy vám nabízejí nějakou konkurenční výhodu. Na to mnoho lidí doplácí.
Když jsme odstřiženi od toku zpráv, stáváme se nervózní. Konzumace zpráv je ve skutečnosti konkurenční nevýhoda. Čím méně zpráv zkonzumujete, tím větší výhodu získáte.
Zprávy nemají žádnou vysvětlující schopnost.
Zprávy jsou jen bubliny vynořující se na povrchu hlubšího světa. Pomůže vám shromažďování faktů lépe pochopit svět? Bohužel ne. Funguje to přesně naopak.
Důležité události nejsou příběhy: jsou to pomalá a silná pohnutí, která se pod radarem novinářů rozvíjejí pomalu, ale mají transformační účinek. Čím více jednotlivých kousků strávíte, tím méně celý obraz pochopíte.
Pokud by více informací vedlo k vyššímu ekonomickému úspěchu, očekávali bychom, že novináři budou na vrcholu pyramidy. To se však neděje.
Zprávy jsou jedovaté pro vaše tělo.
Neustále podněcují limbický systém. Poplašné zprávy podněcují uvolňování kaskád glukokortikoidů (kortizolu). Ty deregulují váš imunitní systém a potlačují uvolňování růstových hormonů.
Jinými slovy se vaše tělo ocitá ve stavu chronického stresu. Vysoká hladina glukokortikoidů v těle způsobuje zhoršené trávení, zpomalení růstu (buněk, vlasů, kostí), nervozitu a náchylnost k infekcím.
Mezi další potenciální nežádoucí účinky patří strach, agresivita, tunelové vidění a apatie.
Zprávy zvyšují pravděpodobnost kognitivních omylů.
Novinky živí matku všech kognitivních omylů: touhu po potvrzení (confirmation bias). Slovy Warrena Buffetta: „Co umí člověk nejlépe? Interpretovat všechny nové informace takovým způsobem, aby jejich stávající názory zůstaly nedotčené.“
Novinky tento problém ještě zhoršují. Začneme mít sklony k přílišnému sebevědomí, podstupování hloupých rizik a nesprávnému ohodnocení příležitostí. A zhoršuje to i další kognitivní omyl: zkreslování příběhem (story bias).
Náš mozek touží po příbězích, které „dávají smysl“, i když neodpovídají realitě. Každý novinář, který píše: „Trh se posunul kvůli X nebo „firma zkrachovala kvůli Y“, je idiot. Tohohle laciného vysvětlování světa už mám po krk.
Zprávy zabraňují myšlení.
Myšlení vyžaduje soustředění. Soustředění vyžaduje nepřetržitý čas. Novinky jsou speciálně navrženy tak, aby vás vyrušovaly. Jsou jako viry, které kradou pozornost pro své vlastní záměry.
Novinky z nás dělají mělké myslitele. Ale je to ještě horší. Novinky silně ovlivňují paměť. Máme jí dva druhy: dlouhodobou a pracovní.
Dlouhodobá má kapacitu téměř nekonečnou, avšak pracovní je omezena na udržení omezeného množství „kluzkých“ dat. Cesta z krátkodobé do dlouhodobé paměti vede přes zúžený bod v mozku.
Všechno, co chcete pochopit, tudy musí projít. Je-li tato stezka přerušena, nic neprojde dál. A protože zprávy přerušují soustředění, zhoršují pochopení.
Co se týče on-line zpráv, ty mají ještě horší dopad. V roce 2001 dva kanadští vědci ve své studii ukázali, že pochopení textu klesá s tím, jak se počet hypertextových odkazů v dokumentu zvyšuje.
Proč?
Protože vždy, když se objeví odkaz, váš mozek musí minimálně učinit rozhodnutí, že na odkaz neklikne, což je už samo o sobě rušivé. Zprávy představují důmyslný systém přerušování soustředění.
Zprávy fungují jako droga.
S tím, jak se příběh rozvíjí, chceme znát jeho pokračování. V hlavách se nám rozrůstají stovky možných alternativních pokračování a způsobují vzrůstající nepřekonatelnou touhu, kterou je těžké ignorovat.
Dřív si vědci mysleli, že spojení vytvořená mezi 100 miliardami neuronů v našich lebkách jsou v době dospělosti už pevně ukotvená. Dnes však víme, že to tak není.
Nervové buňky stará spojení běžně rozbíjejí a nová vytvářejí. Čím více novinek zkonzumujeme, tím víc posilujeme nervové okruhy věnované skimmingu (vybírání nejdůležitějších faktů) a multitaskingu, zatímco zanedbáváme okruhy používané pro důkladné čtení a přemýšlení s hlubokým soustředěním.
Většina spotřebitelů zpráv ztratí schopnost vstřebat dlouhé články nebo knihy, přestože dřív byla tvořena vášnivými čtenáři. Po čtyřech pěti stranách se unaví, koncentrace zmizí a přijde neklid.
Není to proto, že by daní lidé byli starší nebo se by měli obtížnější a nabitější program. Je to tím, že se změnila fyzikální struktura jejich mozku.
Zprávy jsou plýtvání časem.
Pokud čtete každé ráno noviny po dobu 15 minut, 15 minut kontrolujete novinky po dobu oběda a 15 minut, než jdete do postele, přidáte k tomu ještě pět minut sem a tam, když jste v práci, připočítáte rozptýlení a čas na návrat k práci, zjistíte, že takhle každý týden ztratíte minimálně půl dne.
Informace již nejsou nedostatkovým zbožím. Tuto roli převzala pozornost. Když se jedná o vaše peníze, zdraví nebo pověst, nejednáte tak nezodpovědně. Proč se vzdávat myšlení?
Zprávy způsobují, že jsme pasivní.
Události ve zprávách v drtivé většině jednají o věcech, které nemůžete ovlivnit. Každodenní opakování toho, co nemůžeme ovlivnit, způsobuje, že se staneme neteční.
Mele nás to do té doby, než přijmeme pohled na svět, který je pesimistický, znecitlivělý, sarkastický a osudu odevzdaný. Vědecký termín pro tuto skutečnost zní „naučená bezmocnost“.
Je to zveličené, ale nedivil bych se, kdyby konzumace zpráv alespoň částečně přispívala k všeobecnému rozšíření deprese.
Zprávy zabíjí tvořivost.
A jako poslední: věci, které už víme, staví hranice naší tvořivosti. To je jeden z důvodů, proč matematici, spisovatelé, skladatelé a podnikatelé často vytváří svá největší díla v mladém věku.
Jejich mozky disponují širokým neobydleným prostorem, který je pobízí, aby přišli s neotřelými myšlenkami a rozvíjeli je. Neznám jedinou opravdu kreativní mysl, která by byla závislá na zprávách.
Takový není ani žádný spisovatel, ani skladatel, ani matematik, ani lékař, ani vědec, ani hudebník, ani návrhář, ani architekt, ani malíř.
Na druhou stranu znám řádku velmi netvořivých myslí, které zprávy konzumují jako drogy. Pokud chcete přijít se starým řešením, čtěte noviny. Pokud hledáte řešení nové, noviny zahoďte.
Společnost žurnalistiku potřebuje – avšak jinou, pozměněnou. Ta investigativní je důležitá vždy. Potřebujeme noviny, které budou hlídat fungování našich institucí a odhalovat pravdu.
Ale důležitá zjištění nemusí přicházet v podobě zpráv. Dlouhé časopisecké články a do hloubky jdoucí knihy jsou také dobré.
Bez zpráv jsem se obešel už čtyři roky, takže vidím, cítím a účinky této svobody dokážu popsat z první ruky. Znamená to méně přerušování, úzkosti, hlubší myšlení, více času a pochopení. Není to snadné, ale rozhodně to stojí za to.
Z anglického originálu News is bad for you – and giving up reading it will make you happier přeložila Veronika Portešová.
(VÍCE INFORMACÍ ZDE)
Získejte peněžní bonusy a výhody zdarma.
(VÍCE INFORMACÍ ZDE)
