Tajemství úspěšných vysokoškolských studentů

Tento měsíc se v USA rozesílají přijímací dopisy na vysoké školy a většina adresátů (a jejich rodičů), bude přikládat značnou důležitost rozhodnutí, které škole říct ano a které ne.

Nicméně rostoucí množství důkazů tvrdí, že nejdůležitější není, kam se dostanete, ale co budete dělat, až se tam dostanete.

Historik a lektor Ken Bain napsal knihu na toto téma, What The Best College Students Do, která naznačuje způsob, jak mohou studenti získat co nejvíce ze svých studií bez ohledu na to, kde studují.

Photo Credit: pellethepoet via Compfight cc

Dle autora knihy existují tři typy studentů: povrchní, kteří dělají jenom tolik, aby prolezli; stratégové, jež více zajímají známky než opravdové porozumění; a ti, co se učí do hloubky.

Právě oni odcházejí z univerzity s opravdovým a obohacujícím vzděláním. Bain poté v knize představuje skupinu skutečných „hloubko-učenců“ – mladé a staré, vědce a umělce, známé i ty dosud neznámé.

Ačkoliv má každý z nich trochu jiné chápání, Bain našel společný vzor opakující se v jejich příbězích.

Usilujte o zapálení, ne Áčka. Když studoval věhlasný fyzik Neil deGrasse Tyson vysokou školu, byl „unesen zvědavostí, zájmem a fascinací, ne dosahováním nejvyššího skóre v testech.“ Jako dospělý potvrzuje: „Nikdo se vás nebude ptát, jaké byly vaše známky. Známky se stanou nedůležitými.“ Ze své studentské i učitelské zkušenosti Tyson říká: „Ambice a inovace vždy známky předčí.“

Zvykněte si na neúspěch. Když byl komik Stephen Colbert stále na univerzitě, začal pracovat v improvizačním divadle v Chicagu. „To mě otevřelo takovým způsobem, který jsem nečekal,“ tvrdí Bainovi. „Musíte zvládat bombing (vtip nepochopený publikem – pozn. překl.). Musíte to milovat,“ přidává Colbert, „improvizace je skvělý učitel, když dojde na selhání. Neexistuje způsob, že byste to pokaždé pochopili správně.“

Vytvořte si ke svým studiím osobní vztah. Ve druhém roce na vysoké škole si Eliza Noh, nyní profesorka Asijsko-Amerických studií na California State University ve Fullertonu, zapsala předmět Moc ve společnosti: kdo ji má, jak se používá. „Otevřelo mi to oči. Poprvé v životě jsem si uvědomila, že vzdělání by mohlo být o mně a mých zájmech. O tom, kdo jsem,“ vysvětluje Noh. „Neposlouchala jsem přednášky pasivně, ale začala jsem využívat vlastní zážitky jako odrazový bod pro své otázky a snažila jsem se usilovat o určité koncepty.“

Aktivně čtěte a přemýšlejte. Dean Baker, jeden z mála ekonomů předvídající ekonomický kolaps v roce 2008, začal být během svých studijních let fascinován způsobem, jak ekonomie utváří lidské životy. Jeho studie ho vedly k reflexi: „V co věřit a proč pomocí integrace a zpochybňování.“ Baker podotýká: „Vždy jsem ve tvrzeních, jež jsem četl, zvýrazňoval důkazy, abych pochopil, jak byla použita.“

Pokládejte velké otázky. Inženýr Jeff Hawkins,  který sestrojil první mobilní počítač, uspořádal svoje vysokoškolská studia kolem čtyř otázek, na něž hledal odpovědi. Proč cokoliv existuje? Vzhledem k tomu, že existuje vesmír, proč máme přesně takové fyzikální zákony, jaké máme? Proč existuje život a jaká je jeho podstata? A vzhledem k tomu, že život existuje, jaká je podstata inteligence? V mnoha oblastech, o které se Hawkins zajímal, dle jeho slov: „Nebylo místo, kde informace vyhledat, neexistovala jednoduchá odpověď.“

Pěstujte pochopení pro druhé. Reyna Grande, autorka novel Across a Hundred Mountains a Dancing with Butterflies, začala psát během svého prvního roku na univerzitě. „Psaní fikcí naučilo Reynu vcítění se do lidí, kteří proslavili její příběhy. Schopnost, kterou převzala do svého života,“ poznamenává Bains. „Jako spisovatelka musím pochopit, co postavu v příběhu motivuje, a vidět ostatní lidi, jako postavy v příběhu života,“ říká Grande. „Když někdo udělá chybu, vždycky se snažím najít příčinu, která člověka donutila se nějak zachovat.“

Nastavte si cíle a udělejte je reálnými. Tia Fuller, jež se později stala kvalifikovanou hráčkou na saxofon, začala plánovat svou budoucnost na vysoké škole. Představovala si úspěšné dokončení svých projektů. „Zaměřovala jsem se na světlo na konci tunelu a na to, co by dosažení takového úspěchu znamenalo,“ říká Bainovi. „To mi pomohlo rozvinout čirou vizi.“

Najděte si způsob, jak přispět. Joel Feinman, právník poskytující právní služby chudým, byl usměrněn ke kariéře právníka knihou, kterou si přečetl na univerzitě. Dílo The Massacre at El Mozote popisuje masakr vesničanů z roku 1981 v El Salvadoru. Po napsání a zinscenování školní hry o tomto masakru a cestě do El Salvadoru se Feinman: „Rozhodl, že chci pomáhat lidem a přinést do světa trochu spravedlnosti.“

Napsala Annie Murphy Paul. Z anglického originálu Secrets of the Most Successful College Students přeložil Jan Rážek.