Proč je ‚následujte svou vášeň‘ divná rada

Před pár lety jsem vymyslel takový experiment. Z mnoha různých profesních oblastí jsem vybral velkou skupinu lidí, kteří o sobě říkali, že milují svoji práci. A potom jsem jim dal následující úkol: „Řekněte mi svůj příběh.“

Mým cílem bylo lépe pochopit, jak lidé získají vášeň pro svou práci. Podařilo se mi najít určité společné rysy, ale stejně zajímavé je i to, co se nepotvrdilo: jen velmi málo z těchto šťastně pracujících předem vědělo, kudy a kam se ve svém životě chtějí vydat. Jejich cesta byla tedy spíše nahodilá.

Tento závěr je pro mnoho lidí překvapující. Rada ‚následujte svou vášeň‘ je v naší kultuře skoro svatořečená a je pokládána za nezpochybnitelnou.

Mikea Roweho by to nepřekvapilo.

Rowe ve svém TEDtalku vysvětluje, že manuálně pracující, se kterými spolupracoval ve své show Špinavá práce, jsou proti všem očekáváním šťastní lidé. „Sběrači zvířecích mrtvol na silnici si pískají, zatímco pracují,“ řekl. „Přísahám Bohu – i já jsem se k nim přidal.“ Tyto zkušenosti Rowemu začaly zpochybňovat mnoho „posvátných pravd“ o pracovní spokojenosti, kterým ho okolí učilo věřit. Nejvíc začal uvažovat o myšlence pre-existující vášně.

„Následujte svou vášeň… Co by na tom mohlo být špatně?“ Žertoval Rowe ve svém projevu. „Hm, byla to asi ta nejhorší rada, kterou jsem kdy dostal.“

Roweho odmítání vášně přitáhlo mnoho pozornosti – což se projevuje i více než 1,3 milionem zhlédnutí jeho přednášky. Abychom pochopili, proč se jeho myšlenky tak vymykají, stojí za to udělat si čas na hlubší prozkoumání jeho výroku.

Ve své řeči Rowe poukazuje na fakt, že většina nejšťastnějších lidí na světě vykonává práce, u nichž by se nikdo nikdy nepokoušel tvrdit, že jsou založené na nějaké předchozí vášni. Jako příklady neočekávané profesionální spokojenosti přitom zmínil pastýře ovcí, zemědělce chovajícího prasata („smrdí strašně, ale Bůh mu žehnej, má skvělé živobytí“) a člověka, který vyrábí květináče z kravského hnoje. Všechna tato pozorování jsou důležitá z jednoho prostého důvodu: odlišují potěšení z vykonávaných prácí od jejích charakteristik.

Dokud by vykonávaná práce vykazovala ty samé charakteristiky, mohli byste chování prasat nahradit čímkoli jiným a ten člověk by to miloval. – Cal Newport

Chovatel prasat není šťastný, protože by se narodil s genem chovatele prasat nebo protože by v dospívání cítil hlubokou vášeň pro chování vepříků. Je naopak šťastný, protože si dobře žije, má spoustu autonomie a vykonává práci, která je světu užitečná (svá prasata živí zbytky jídla, která pocházejí z okolních kasin a které by jinak vyhodili). Chování prasat byste mohli nahradit libovolnou prací, ale pokud by mu přinesla tytéž vlastnosti, měl by ji rád. Dokud by vykonávaná práce vykazovala ty samé charakteristiky, mohli byste chování prasat nahradit čímkoli jiným a ten člověk by to miloval.

Vrátíme-li se k mé vlastní studii vášně, která se spíš než na manuální práce zaměřovala na práce „bílých límečků“ – na programátory, spisovatele, lékaře – zjistíme, že jsem došel k podobným závěrům. Jen u mála z mých subjektů zkoumání předchozí vášeň vedla přímo ke kariéře, kterou teď zbožňují. Jejich spokojenost místo toho rostla s časem; s tím, jak se v daném oboru postupně zlepšovali a pak svých schopností využili k tomu, aby se stali kompetentními, samostatnými a aby jejich činnost měla dopad v reálném světě. Což jsou přesně ty stejné charakteristiky, které z Roweho chovatele prasat udělaly šťastného člověka.

Když uslyšíte o mém experimentu nebo o zkušenostech Mikea Roweho, posedlost naší společnosti s „následováním své vášně“ se vám může začít zdát divná. Mohli bychom se ptát, proč máme tak snadno přijmout předpoklad, že každý z nás je pevně předurčen k jediné určité kariéře. V této souvislosti začíná vypadat rozumněji alternativní vysvětlení: záleží na tom, co ze své práce získáváte, nikoli na tom, jaké jsou její charakteristiky.

Dnešní svět je samozřejmě kulturou reklamních sloganů. Takže pokud se chceme zbavit rady „následujte svou vášeň“, musíme Roweho pohled na svět shrnout něčím podobně chytlavým. Vědom si této skutečnosti, skončím svou rozpravu následujícím:

Nenásledujte svou vášeň. Na své pouti k přispění světu ji nechte následovat vás.

Více o tom, proč následovat svou vášeň nemusí být nejlepší rada, najdete v knize autora článku – So Good They Can’t Ignore You: Why Skills Trump Passion in the Quest for Work You Love

Z anglického originálu Why ‚Follow Your Passion‘ Is Bizarre Advice přeložila Veronika Portešová.