Když jsme byli dětmi, zdálo se, že léto nikdy neskončí, a čekání na další Vánoce nám přišlo jako věčnost. Tak proč se nám s přibývajícím věkem zdá, že, čas kolem nás probíhá závratnou rychlostí a týdny, měsíce i celá roční období v kalendáři splývají v jedno?
Zrychlené vnímání času není důsledkem naplnění našich životů dospěláckými starostmi a obavami. Výzkum ve skutečnosti ukazuje, že starší lidé vnímají běh času jako rychlejší, a proto jsou jejich životy nabitější a uspěchanější.
Existuje několik teorií, které se snaží zrychlování vnímaného času s rostoucím věkem vysvětlit. Jedna z nich je založená na postupném zrychlování našich biologických hodin.
Zpomalování metabolismu s přibývajícím věkem je doprovázeno zpomalením srdečního tepu a dechu. Dětské srdce bije rychleji, proto děti prožijí více projevů životních funkcí (tepů a dechů) za daný čas, což se jim jeví, jako by uběhlo více času.
Další teorie naznačuje, že naše vnímání času je závislé na počtu nových vjemů, které zpracováváme. Mozek potřebuje určitou dobu, aby zpracoval všechny nové stimuly, proto se daný čas zdá delší.
To by také vysvětlovalo „zpomalené vnímání před nehodou“, o kterém často mluví oběti. Neznámá situace znamená, že mozek musí vstřebat mnoho nových informací.
Vlastně to může být i tím, že když čelíme nové situaci, mozek si nahrává mnohem detailnější informace. Tedy je to spíše naše vzpomínka, která se zdá mnohem delší, než samotná událost. To se potvrdilo v experimentu s volným pádem.
Ale jak se tím vysvětluje postupné zkracování vnímaného času s rostoucím věkem? Teorie praví, že čím jsme starší, tím lépe známe své okolí. Nevšímáme si detailů v prostředí našich domovů nebo zaměstnání.
Avšak pro děti je svět často neznámé místo plné nových zážitků. To znamená, že děti musí vyvinout citelně více mozkové činnosti na vytváření vlastního obrazu okolního světa.
Podle teorie tedy ubíhá dětem čas výrazně pomaleji než dospělým, zaseknutým v rutinních operacích.
Takže čím více máme životních zkušeností, tím rychleji nám ubíhá čas a objem zkušeností s rostoucím věkem obecně roste.
Klíčem k této teorii údajně je biochemický mechanismus uvolňování neurotransmiteru zvaného dopamin, který se vyplavuje při vnímání nových stimulů a pomáhá nám měřit čas.
Od dvacítky až do stáří se hladiny dopaminu propadají a nám se zdá, že čas utíká rychleji.
Ale ani jedna z těchto teorií nevysvětluje téměř matematickou a plynulou míru zrychlování času.
Vnímaná doba trvání určitého času se, čím jsme starší, zdánlivě zmenšuje v logaritmické závislosti na čase. Logaritmické závislosti se místo lineárních křivek používají například při měření síly zemětřesení nebo zvuku.
Abychom dobře pochopili, co se děje, potřebujeme širší měřítko, protože naměřené hodnoty od sebe mohou být velmi vzdálené. Stejně to funguje i s časem.
Na logaritmické Richterově škále (pro zemětřesení) neodpovídá skok ze stupně deset na jedenáct zvýšení zemské aktivity o deset procent jako by tomu bylo u lineární stupnice.
Každé zvýšení o jednotku, znamená desetinásobné zesílení pohybu.
Batolecí čas
Ale proč by mělo naše vnímání času také odpovídat logaritmické funkci? Myšlenka je taková, že časový úsek vnímáme proporcionálně k době, kterou jsme už prožili.
Pro dvouleté je rok polovina života, proto děti čekají na další narozeniny nekonečně dlouho.
Pro desetileté je rok už jen desetina života (čekání je tedy lehce snesitelnější) a pro dvacetileté je to jen pět procent.
Podle logaritmické křivky by dvacátník musel čekat až do třiceti, aby mu mezi narozeninami uběhla pocitově stejná doba jako dvouletému. Z tohoto úhlu pohledu není překvapující, že s postupujícím věkem čas zdánlivě zrychluje.
O svém životě běžně přemýšlíme v dekádách – jsme dvacátníci, třicátníci a tak dále – což naznačuje přikládání stejné váhy každému desetiletí.
Avšak na logaritmické stupnici vnímáme různé úseky jako stejně dlouhé. Podle této teorie by byly jako stejně dlouhé vnímané tyto úseky: od pěti do deseti let, od deseti do dvaceti, od dvaceti do čtyřiceti a od čtyřiceti do osmdesáti.
Nechci končit depresivně, ale to pětileté období, které jste prožili mezi pěti a deseti lety věku se může zdát stejně dlouhé jako období od čtyřiceti do osmdesáti.
Takže do práce. Čas letí, nehledě na to, zda se bavíte, nebo ne. A utíká rychleji a rychleji den ode dne.
Původní článek napsal Christian Yates.
Original article written by Christian Yates.
(VÍCE INFORMACÍ ZDE)
Získejte peněžní bonusy a výhody zdarma.
(VÍCE INFORMACÍ ZDE)
