Už od základní školy jsme tázáni, čím chceme být, až vyrosteme. Jako mnoho jiných otázek, se kterými jsme se setkali již v útlém věku, se zdá být právě tato tou jedinou, kterou dokážeme prostě vyřešit.

Snažíme se dekódovat naši budoucnost různými vzorci, jako kdyby byla naše kariéra matematickým příkladem. Takzvané „kariérní testy“ spolykají naše vlastnosti a vyplivnou správnou odpověď.

Matematicky nadaný a společensky méně schopný? Účetní. Vizuální a kreativní? Designér. Charismaticky a otevřený? Měl byste být obchodník.

Tyto odpovědi nás uspokojují, ale jen dočasně. Zanedlouho se dostaví selský rozum a my si uvědomíme, že nějaký online kurz nemůže odpovědět na otázky, kvůli kterým v noci nespíme.

Ale co teda může zodpovědět naše otázky?

Vášeň versus dovednosti: Proč je nemožné vyřešit svou životní cestu

Předpoklad k tomu vyřešit svou budoucnost je, že každý z nás má nějakou vášeň a stačí pouze najít nějakou práci, která by ji naplňovala. A tak se jako průzkumníci ztracených zemích vydáváme hledat naše povolání: stavíme naši vysněnou práci na tak vysokou pozici, že pouze hledání této práce se zdá být klíčem k věčnému štěstí.

V knize „Tak dobrý, že vás nemůžou ignorovat“, se Cal Newport zabývá hypotézou vášně. Podle Cala nemá většina z nás žádnou předurčenou vášeň, na kterou se zaměříme při hledání povolání. Místo toho se ti, co milují svou práci, nejprve stanou v něčem dobrými a pak to použijí při cestě za svým vysněným životním stylem, který jim pak budou všichni závidět.

Podobně i jeden z mých mentorů (John Carlton) je známý tím, že říká začínajícím pracovníkům: „Staň se dobrým, zapoj se a dostaneš zaplaceno“.

Vezměte si třeba takového spisovatele úspěšného televizního seriálu. Myslíte, že se jednoho dne rozhodl, že bude psát seriály, a tak se přihlásil na patřičnou pozici a byl přijat? Pravděpodobně ne. Spíše si našel nějakou stáž, neseděl doma na zadku a získal zkušenosti a dovednosti, které se mu hodily při povýšení.

Jinými slovy, úspěch v kariéře není o objevování, ale o dovednostech. Pokud vám nic neříká to, že byste měli být dobří, než začnete pracovat ve svém vysněném povolání, potom je něco špatně.

Není to nic jiného než nabídka a poptávka – aplikované na povolání. Všichni chtějí vysoké platy a smysluplnou práci, ale málokdo investuje do zlepšení svých dovedností a schopností.

Firmy ale dávají vysněnou práci právě takovým lidem. Lidem, kteří do sebe investují. Žádná firma se neptá, co je vaší největší vášní a na základě toho vám nenabídne práci vašich snů.

Spíše vynaložte úsilí a osvojte si dovednosti, které k takové práci potřebujete.

Vaše šťastná a trvající evoluce

Další věc, na kterou je dobré si dát pozor je, že během toho, co se snažíte vyřešit svou kariéru, se měníte. Jste stále vyvíjející se člověk, jak osobnostně, tak kariérně. To, co si myslíte, že máte rádi v 18, se může lišit od toho, co máte rádi, když vám je 25.

Když mi bylo 20, byl jsem si naprosto jistý, že se chci stát právníkem. Dnes pracuji v kreativní agentuře a provozuji vysokoškolské webové stránky, které pomáhají lidem se vzděláváním.

Co se stalo? Tak zaprvé jsem se toho naučil hodně o sobě. Na vysoké škole jsem začal s psaním a miloval jsem to. Když se mé dovednosti zlepšovaly, dostal jsem se k lepším projektům, dostal jsem vyšší plat a postupně jsem se vypracoval. Klient, pro kterého jsem psal, se rozrostl. Pracoval jsem u něj 3 roky a za tu dobu jsem prokázal, že jsem pro ně důležitý. Proč by tedy najímali někoho jiného?

Potkal jsem také hodně právníků, kteří zničili mou mladistvou představu o tom, co takový právník dělá. Ukázalo se, že právníci netráví většinu svého času vymýšlením perfektních argumentů pro porotu.

Mnoho z nich dokonce ani nebylo v soudní síni. Pořád vyplňují nějaké papíry a v tichosti uzavřou 90 % případu ještě před soudním řízením.

Nejhorší je, že abyste se stali právníkem, musíte 2-3 roky dělat podřadnou práci za málo peněz, pracovat 60-80 hodin týdně a musíte se plazit a prosit před těmi správnými osobami a „možná“ se jednou dostanete výše.

Moje 20leté já by řeklo „udělám pro to všechno“. Mé 25leté já ví lépe a rozumí tomu, že bych nikdy v takovém zaměstnání nebyl šťastný. Jak se ukázalo, vlastnosti z online kvízu (strategické myšlení, komunikace, řízení projektů atd.) se skutečné lépe hodí pro kreativní kariéru, než pro právničinu.

Toto jsou postřehy, které vám neřekne online kvíz. Řekne vám je vaše vlastní zkušenost.

Nečekejte… JEDNEJTE!

Mnoho z vás si určitě říká „Super, co mám udělat teď“?

Moje odpověď zní: Začněte.

Jestli vás baví malování, neseďte doma, nesnažte se namalovat jednu perfektní věc. Zkuste najít nějaké studio a udělejte vše pro to, abyste se do něj dostali, i když to znamená, že ze začátku budete malovat zadarmo.

Vymáčkněte ze sebe vše, co umíte. Zajděte na kávu se svým šéfem a prozkoumejte jeho mysl. Zeptejte se, jaké jsou jeho největší výzvy, a bavte se s ním o nich. Když se naskytne nějaká příležitost, hádejte, na koho si vzpomene?

Je jednoduché odmítnout tuto radu jako zjednodušující nebo neuspokojivou. Mnoho z nás čeká na ten jeden správný moment, na ten jeden správný krok, který nás okamžitě spojí s naší vysněnou prací. Teď můžu z mé zkušenosti a také ze zkušeností lidí, které zpovídal Cal Newport a kteří něčeho dosáhli, říct, že tohle je přesně ta cesta která vede k trvalému štěstí.

Zapamatujte si: Žádná firma nečeká na to, až jí řeknete, co je vaše vášeň.

Napsal Jay Cross.

Jay je zakladatel „The DIY Degree“ (Udělej si diplom sám). V roce 2011 se Jay rozhodl urychlit získání vysokoškolského titulu využitím systému získávání kreditů, který je založen na pouhém skládání zkoušky z daného předmětu, bez nutného absolvování tohoto předmětu. Teď sdílí Jay tuto svoji zkušenost s ostatními na svém blogu.

Z anglického originálu Stop Trying to “Figure Out” Your Future přeložila Johana Kapošváryová.