Můžeme se vůbec něco naučit sledováním přednášek z TEDu?

Mnozí z nás se rádi dívají na TEDové přednášky, online videa vědců, umělců, vynálezců a dalších osobností hovořících o své práci a nových objevech. Můžeme se ale od nich tímto způsobem vůbec něco naučit? Touto otázkou se zabývala nová studie vedená profesorkou Shanou K. Carpenterovou z Iowské státní univerzity, která byla minulý měsíc publikována v Psychonomic Bulletin & Review.

Carpenterová a její kolegové ukázali účastníkům studie jedno ze dvou krátkých videí s instruktorem vysvětlujícím vědecký koncept (v tomto případě genetiku kočky Kaliko). V prvním „plynulém“ videu stál instruktor zpříma, udržoval oční kontakt a mluvil bez dívání se do poznámek. V druhé „neplynulé“ verzi se instruktor hrbil, sklápěl zrak a při mluvení se zastavoval, aby se podíval do poznámek. Poté, co účastníci viděli jedno z těchto dvou videí, se jich vědci zeptali, nakolik odhadují svou schopnost vybavit si obsah videa později. Pak byla tato jejich schopnost otestována.
Účastníci, kteří viděli „plynulou“ verzi, si mysleli, že si budou pamatovat více informací než ti, kteří viděli tu „neplynou“. Ve skutečnosti si ale obě skupiny pamatovaly zhruba stejně.

                                                                                 TED Global 2012, Edinburgh

Přednášející na TEDu rozhodně patří mezi ty plynulé řečníky. Je možné, že právě díky jejich nadprůměrným prezentačním dovednostem máme pocit, jako bychom se učili víc, než kolik se z nich naučíme ve skutečnosti? Protože TEDová videa ráda sleduji a sama jsem TED talk i absolvovala, nemůžu být v tomto případě zrovna objektivní. Myslím si ale, že existují důvody pro to věřit, že videa z TEDu mohou být dobrým způsobem, jak se skutečně něco naučit. Uvádím zde pět způsobů, jakými nás mohou skvěle zpracovaná videa (včetně masivních online kurzů a dalších druhů digitalizovaných instrukcí) obohatit:

• Uspokojují naši potřebu učit se vizuálně. Efektivní prezentace pracuje s naším zrakem jako s integrální součástí procesu učení. Kladení důrazu na obraz a vyhýbání se nadbytečně otextovaným Power Pointovým prezentacím jde v ruku v ruce s objevy v oblasti kognitivní vědy o tom, že dokážeme pochopit a zapamatovat si obrázek mnohem lépe než samotná slova.

• Zapojují naši schopnost sociálního učení. Velké debaty, které jsou TED videa schopna rozpoutat jak v online, tak v offline světě, ukazují jeden z hlavních principů vzdělávání: nejlépe se učíme od ostatních lidí. V diskuzích, debatách a příležitostných hádkách o obsahu videa lidé prohlubují své znalosti a pochopení.

• Staví do role učitelů osobnosti z praxe. Nové znalosti vstřebáváme obtížněji, pokud nám jsou prezentovány v abstraktní podobě, ale když jsou podány prostřednictvím osobních příběhů a zkušeností, stávají se srozumitelnějšími. Přednášející na TEDu jsou dobrými učiteli, protože netráví většinu času učením, ale praxí.

• Umožňují sebe-řízené, „just in time“ učení (učím se tehdy, když mám konkrétní vzdělávací potřebu). Díky tomu, že si diváci sami volí, jaké video si pustí a také kdy, umožňuje jim to upravit si sebe-vzdělávací proces podle svých potřeb. Znalosti se vstřebávají nejlépe v okamžiku, kdy je zároveň můžeme i použít.

• Nutí diváky, aby využívali, co znají z dřívějška. Dospělí nejsou nepopsanými listy papíru. Do procesu učení přinášejí spoustu již dříve získaných informací a zkušeností. Správné instruktážní video s takovým materiálem pracuje a navazuje na něj, aniž by ho stavělo stranou.

Poslední dobou začíná být v módě posmívat se různým konkrétním druhům TED videí. Možná i díky tomu, že jejich úspěch z nich dělá snadný cíl. Ale ve světě, v němž se chceme (a musíme) neustále vzdělávat, představují skvělý nástroj, který nám může v tomto procesu pomoci.