Jak jsem si podělal život odchodem z firmy kvůli startupu

Konečně přišla SMSka:

„Zítra v 5 ráno, let číslo AZ610 z Říma do New Yorku.“

Nedělní SMSky, přicházející na moje BlackBerry, vždy určovaly moji destinaci a zákazníka na další týden.

Pracoval jsem pro jednu ze tří nejlepších poradenských firem.

Život zabalený v kufru. Poradenský život, kde zanedbáváte všechno a všechny ve vašem životě kromě tabulek v Excelu. Na nejlepších obchodních školách, jejichž diplomy se hrdě chlubíme, nás učí být otrokem takového přepychového obchodního života.

Po pár hodinách spánku mě můj soukromý řidič vezl na letiště Fiumicino v Římě, odkud jsem letěl do NYC luxusní byznys třídou. Po příletu jsem se ubytoval v honosném pětihvězdičkovém hotelu a hned poté vyrazil za klientem do kanceláře.

A co plat? Ten byl také luxusní. Moje firma byla hrdá, že je mezi nejlepšími plátci v oboru.

Photo Credit: tom_focus via Compfight cc

Rodiče

Avšak cítil jsem, že s tímto mým poradenským životem není něco v pořádku. Už jsem to nemohl vydržet, a tak jsem jednoho dne zavolal rodičům.

 „Mami, tati, zrovna jsem odešel z práce. Chci si založit vlastní firmu.“

Máma z toho měla málem infarkt. Byla to jedna z věcí, kterou moje matka, perfekcionistka, nechtěla slyšet. Zvláště potom, co mě povzbuzovala k absolvování jedné z nejlepších škol na světě s výborným prospěchem.

Snažil jsem se ji uchlácholit. Bez šance.

„Mami, já to nesnáším. Všichni poradci předstírají, že jsou šťastní, ale na štěstí berou prášky. Spím jenom 3-4 hodiny denně. Žádné výhody, které firma naslibovala, neexistují. Pamatuješ si ten luxusní pětihvězdičkový hotel? Pracuji téměř 20 hodin denně a ani si ho neužiju. Přepychové snídaně? Nikdy na ně nemáme čas. A přepychové obědy a večeře? To jsou jen sendviče před otevřenými tabulkami v Excelu.

Jo a mimochodem, místo toho, abych si užíval šampaňské v byznys třídě, celou dobu hledím do tabulek. Luxusní plat? Nemám čas utratit z něj jedinou penny.

Nesnáším svůj život, mami, je to život ubožáka. Už se ani nevídám s přítelkyní. Nemůžu dál předstírat. Chci si založit svůj vlastní podnik.“

Rodiče pracovali celý život od 9 do 5 ve svých jistých a nudných zaměstnáních.

Věděl jsem, že v naší rodině bez jakéhokoli podnikatelského pozadí bude těžké vysvětlit jim mou situaci, ale nečekal jsem, že mi budou volat hned další ráno.

Byla to máma.

„Taaak, jak se daří tvému podniku?! Roste?!“

Nehledě na to, co jsem řekl, jsem jí nedokázal vysvětlit, že podnik potřebuje víc než jeden den, aby začal růst.

 

Přítelkyně, kamarádi a společenský život

Jelikož jsem měl velkou oporu v přítelkyni, přišel čas, abych sdílel novinky i s přáteli, kteří byli příliš zaneprázdněni budováním přepychové kariéry v přepychovém firemním světě.

Všem jsem řekl, že jsem odešel z práce, abych následoval svůj sen o startupu. Někteří se se mnou postupně přestali vídat, pravděpodobně si mysleli, že je se mnou něco špatně. Byla to totiž už druhá „luxusní“ pozice, ze které jsem v krátkém období odešel.

Ostatní mě sice podporovali, ale stejně jsem cítil, že je něco špatně.

Brzy jsem si uvědomil, že se straním společenských akcí.

Pokaždé, když jsem se s přáteli potkal, neměl jsem moc novinek, jimiž bych odpověděl na jejich opakované otázky typu: „Tak jak šlape tvůj startup? Budeš další Zuckerberg, že?“ nebo „Kámo, jsme na tebe pyšní a jsme si jistí, že brzo získáš ohromné množství investic.“

Zakládání společnosti byla dlouhá cesta a já byl pod ohromným tlakem, abych si nepřipouštěl, co si ostatní myslí.

Den po dni, jak jsem se vyhýbal společenským událostem, jsem se stával opuštěnějším a začínal jsem trpět depresemi. Můj pokrok nebyl tak rychlý, jak si mé okolí představovalo, a já už měl dost vysvětlování, že startupům jako Facebook nebo Twitter trvalo roky, než se dostaly tam, kde jsou dnes.

Podporu jsem cítil jenom mezi několika kamarády, co také podnikali. Je pravda, že pouze podnikatel může rozumět podnikateli.

 

Peníze, peníze, peníze

Jako kdyby společenský nátlak a samota nebyly dostačující, začala mě trápit matka všech stresů. Peníze mizely daleko rychleji, než jsem si představoval.

Tento fakt ovlivňoval moji produktivitu a schopnost dělat správná rozhodnutí. Panikařil jsem a spěchal, abych vydělal peníze a byl úspěšný.

Jednoho dne, protože jsem už neměl peníze ani na láhev vody, jsem dokonce musel požádat přítelkyni, aby mi půjčila pár centů. Netušil jsem, že to byl jenom začátek těžkého života, ve kterém se střídaly světlejší a temné momenty.

 

Dnes

Ale konec dramatu. Od té doby již uběhly více než 2 roky. Nyní píšu tento příspěvek na blog z krásného rezortu Phuket v Thajsku, zatímco si užívám mojito.

Počkejte, neprodávám sen. Ne, nestal jsem se milionářem díky založení startupu.

Avšak ze svého nezávislého byznysu mám konstantní příjem, díky němuž můžu cestovat po světě a pracovat odkudkoli, kde je WiFi.

Nicméně existuje pět otázek, které jsem si měl položit, než jsem začal tuto strastiplnou cestu.

 

Věřím, že těchto pět otázek by si měl položit každý, než začne podnikat.

1. Jste připraveni na společenský tlak?

Pokud nemáte kamarády a rodinu, kteří jsou podnikatelé, nejspíš nepochopí skutečnou podstatu toho, čeho se snažíte dosáhnout, a tlak okolí ještě vzroste.

Já se zajímal, co si o mně lidé myslí až příliš moc – tak moc, že mi to zničilo život.

Byl jsem na sebe tvrdý a trestal jsem se další a další prací, abych mohl oznámit svůj úspěch co nejdřív. Až do okamžiku, v němž jsem si uvědomil, že se o mě nikdo nezajímá, tak proč bych to měl dělat?

Nejste víc než pár sekund pozornosti, které lidi věnují statusu na Facebooku. V roce 2014, v tak přelidněném a hlučném světě, nemá nikdo čas, aby se staral o druhé.

Pokud se budete příliš starat, co si o vás ostatní myslí, promrháte čas dokazováním vašeho úspěchu namísto toho, abyste se soustředili na váš startup.

Žijte. Já začal celkem pozdě.

 

2. Jste single, nebo máte extrémní oporu v partnerovi?

Jak rosteme, trávíme s partnerem více času než s přáteli nebo rodinou. Zatímco já byl šťastný se svou úžasnou holkou, musel jsem zklamaně pozorovat, jak se mí ostatní kamarádi (podnikatelé) postupně rozcházejí se svými přítelkyněmi.

Pracovat na vlastním byznysu je těžké – daleko těžší než jsem si kdy představoval. Vaše mysl je konstantně zaplavena miliony probíhajících myšlenek a nikdo, ani vaše přítelkyně, nemá nejmenší ponětí, co se uvnitř děje.

Pokud nejste svobodný, ujistěte se, zda váš partner rozumí tomu, že někdy nemáte myšlenky ani na obyčejnou pusu.

Ano, na obyčejný krásný polibek.

 

3. Máte dostatek peněz alespoň na rok podnikání?

Super, nyní tu částku znásobte nejméně třikrát, protože vaše úspory budete utrácet daleko rychleji, než si dokážete představit. Po cestě se setkáte s řadou skrytých nákladů: účetní poplatky, soudní potřeby, rozbité iPhony a počítače, atd.

Připravte se na menší byt, menší porce jídla nebo počítání mincí, o které jste se předtím nikdy v životě nestarali.

Pár měsíců, před vyčerpáním zásoby peněz, je obzvláště těžkých, a stres tak exponenciálně narůstá, že máte problémy i se spánkem.

Úspěch přijde pomalu a peníze se utratí rychle. Buďte chytří – plánujte od prvního dne.

 

4. Jste připraveni spát jen pár hodin denně?

Myslel jsem, že když konečně uteču z firemní poradenské sféry, budu moct pracovat jen tak často, jak budu chtít – dokud jsem si nepřečetl citát Lori Greiner:

„Podnikatelé jsou ochotni pracovat 80 hodin týdně, aby se vyhnuli 40 hodinovému pracovnímu týdnu.“

Všechno začalo náhlým probouzením uprostřed noci. Ze začátku to bylo nadšením z mých mnoha nápadů. Jednoduše jsem se nemohl dočkat rána a okamžiku, kdy začnu znovu pracovat.

Poté přišla fáze přepracovanosti. Pracoval jsem příliš, můj nápad nebyl nikdy dokonale zpracován a vždy jsem chtěl udělat ještě víc. Nicméně čím víc jsem pracoval a čím později jsem odcházel do postele, tím těžší bylo usnout, a tím se i snižovala kvalita mého spánku.

Výsledkem byly nejméně dva nebo tři dny z každého týdne téměř bez produktivity.

Nenechte se napálit luxusním obrázkem z Instagramu o pár řádků výše. Nenechte se nachytat ani přehnaně medializovanými ekonomickými zprávami vyprávějící o příbězích zakladatelů startupů, z nichž se následně stali milionáři.

Příběhy ze zákulisí obsahují stovky bolestných dnů, bezesných nocí, ustavičného odmítání a zklamání.

Cesta k úspěchu je dlouhá. Velmi dlouhá. Velmi často příliš dlouhá.

 

5. Jak definujete úspěch?

Každý z nás má v životě odlišný seznam priorit. Pro většinu lidí jsou prioritou číslo jedna peníze, zatímco ostatní řadí výše rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem. Z toho plyne, že různí lidé definují úspěch jinak.

Na základě vaší definice úspěchu se bude lišit i obtížnost vaší podnikatelské cesty. Pokud vám nejvíce záleží na penězích a povědomí o vašem úspěchu, pravděpodobně budete mít tuto cestu znatelně těžší.

Pamatujte na chytrá slova Ernesta Hemingwaye:

„Je dobré mít před sebou konec cesty, ale nakonec je to cesta, na které záleží.“

(“It is good to have an end to journey toward; but it is the journey that matters, in the end.”)

Úspěšní podnikatelé nemusí být nezbytně ti, kteří získají milionové investice.

Nezapomeňte, že takový podnikatel je jeden z milionu.

Avšak existují tisíce snílků, kteří zvládají zakládat vlastní startupy, nebo velmi dobře žijí na vlastní pěst, ale ti se nedostanou mezi nejzajímavější technologické novinky.

Nehledě jak moc vám cesta pos*re život, nebo jak těžké vše bude, užijte si tu jízdu a následujte svou vášeň. Tony Gaskin to perfektně shrnul:

„Pokud si nevybudujete vlastní sen, někdo jiný vás najme, abyste mu pomohli vybudovat jeho.“

(„If you don’t build your dream, someone will hire you to help build theirs.”)

Napsal Ali Mese (https://www.facebook.com/alimeseu; https://twitter.com/meseali) Z anglického originálu How quitting my corporate job for my startup dream f*cked my life up přeložil Jan Rážek.