Jak a proč se stát celoživotním studentem?

Naší hlavní „prací“ v průběhu prvních asi dvaceti dvou let je vzdělávání. Obrovské množství času trávíme ve třídách získáváním nových vědomostí. A pak, až odpromujeme, máme pocit, že učící fáze našeho života je u konce a že konečně nastal čas vyrazit do světa.

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak podivná myšlenka to vlastně je? Že učení se novým věcem by měla být zasvěcena pouhá jedna čtvrtina života a tři čtvrtiny zbývající bychom měli jen poklidně odpočívat?

Je to taková klamná představa. Ale jedna z těch, které mnoho lidí, alespoň podvědomě, přijalo za svou. Ale škola přece nemusí být výlučným zprostředkovatelem vzdělání. Fakt, že jste ukončili své formální studium, neznamená, že vaše vzdělávání je u konce!

Mnoho a možná dokonce i většina významných mužů v dějinách bylo samouky. Těmi, kteří svůj život zasvětili sebevzdělání, a to buď jako doplněk, nebo náhražku formálního vzdělání. Takovým skvělým příkladem je spisovatel Louis L’Amour. Byl jedním z nejplodnějších a nejvíce mužných amerických spisovatelů. V průběhu své kariéry vydal 120 šestákových povídek a několik sbírek krátkých povídek a básní. Příběh Louise L’Amoura je ještě zajímavější tím, že byl skoro ve všech ohledech samouk. 

Kvůli rodinným těžkostem L’Amour v patnácti letech zanechal školy a následujících osm let strávil cestováním po americkém západě a různorodou prací na dobytčích rančích, farmách, pilách či v dolech. Aby si trochu přilepšil, zúčastnil se L’Amour různých zápasů v boxu po celé zemi a získal si pověst hrozivého protivníka. Když mu bylo kolem dvaceti, stal se námořním obchodníkem a objel svět na parolodi.

V průběhu celého tohoto času L’Amour přímo hltal knihy. Jen co poprvé vstoupil do nového města, vyhledal místní knihovnu. Když náhodou nikde poblíž žádná nebyla, raději vynechal jídlo, aby měl dost peněz na objednání si knih z katalogu. Též pracoval na své kariéře slibného spisovatele a škrábal si poznámky do laciných zápisníků, které u sebe neustále nosil.

Všechny zážitky, které sbíral v průběhu svých cest, všechny knihy, jež přečetl, a poznámky, co si zapsal, se staly podkladem pro jeho pozdější úspěšnou kariéru. Ale i poté, co se z L’Amoura stal úspěšný spisovatel, pokračoval v následování své vášně k učení, což se mu i později velmi vyplatilo. Je dokonalým příkladem toho, jak si člověk může vytvořit vzrušující osud, zasvětí-li svůj život celoživotnímu vzdělávání. (Jestli se chcete o L’Amourovi a jeho sebevzdělávání dozvědět více, pořiďte si jeho autobiografii – Education of a Wandering Man (Vzdělávání tuláckého muže). Velmi inspirativní čtení.)

Jestliže se chcete stát vzdělanějším člověkem, musíte si osvojit životní postoj, jež zahrnuje vzdělávání v průběhu celého života. Níže vám vysvětlíme, proč byste se měli takovým studentem stát a jak to udělat.

 

Proč se stát celoživotním studentem?

„Celý náš život je vzdělávání – jsme stále se učící bytosti; v každý okamžik, na každém místě, za jakýchkoliv okolností se něco přidá do zásoby našich vědomostí. Od chvíle, kdy mysl započne pracovat, je neustále v pohybu. Ať je v paláci či chalupě, v parku nebo na poli, bez ohledu na to, čím se zrovna zabývá, je každý člověk věčným studentem. Tohle jsou zákony, které jsou hluboko zakódované v celém lidstvu.“ – Edward Paxton Hood, Self-Education: Twelve Chapters for Young Thinkers, 1852 (O sebevzdělávání: Dvanáct kapitol pro mladé myslitele)

Vyděláte víc.

Před padesáti či šedesáti lety jste vychodili vysokou školu a získali jste vzdělání, které vám stačilo pro celý zbytek kariéry. Dnes na pracovním trhu takový luxus nenajdete. S

chopnosti, které byly před pěti lety nejdůležitější, jsou už dnes pravděpodobně neaktuální, a práce, které budeme vykonávat v následujících desetiletích, ještě pravděpodobně neexistuje. Jestliže chcete zůstat konkurenceschopní a vydělávat víc peněz, potřebujete se stát samoukem.

Když se stanete celoživotním studentem, nejenže vám to může pomoct vydělat více peněz v tradičním zaměstnání, ale také vám to může otevřít dveře k založení vlastního podnikání.

V historii lze nalézt bezpočet příkladů slavných lidí, kteří se naučili, jak založit úspěšný podnik bez jakéhokoliv formálního vzdělávání. Vezměte si třeba Benjamina Franklina, Thomase Edisona či Henryho Forda.

Je také řádka podnikatelů, kteří sice tak slavní nejsou, ale stali se úspěšnými jednoduše tím, že se sami naučili, co potřebovali vědět, a bez přestání zkoušeli své štěstí.

 

Stanete se zajímavějším a charismatickým.

Lidé, kteří měli možnosti potkat Theodora Roosevelta, byli vždy ohromeni jeho schopností vést konverzaci s kýmkoli a naprosto o čemkoli.

Vědci byli uneseni jeho rozsáhlou znalostí složitých teorií, socialisté byli uchváceni jeho duchaplnými poznámkami k poslednímu dílu Oscara Wilda a kovbojové ze Západu ho respektovali kvůli jeho pochopení života v poušti.

Jak se Teodor Roosevelt mohl stát takovým charismatickým konverzačním společníkem? Tím, že si vyvinul schopnost rychlého čtení a pak hltal knížky jako hladový vlk hodující na čerstvě ulovené kořisti.

Když obýval Bílý dům, každý den před snídaní přečetl jednu knihu. Pokud se večer nevěnoval žádné oficiální záležitosti, přečetl další dvě nebo tři knihy plus jakýkoliv časopis či noviny, jež se mu dostaly pod ruku.

Roosevelt ze svého vlastního zájmu v průběhu života přečetl desítky tisíc knih, včetně stovek v cizích jazycích. V důsledku toho mohl navázat kontakt s kýmkoli z jakéhokoli společenského postavení a bavit se s ním o tématu, které druhého opravdu zajímalo.

 

Stanete se lepším vůdcem.

Možnost navázat kontakt s ostatními z vás neudělá jen více zajímavějšího člověka. Pomůže vám to také stát se vlivnějším.

Čím větší bude vaše vědomostní základna, tím více lidí můžete poznávat, a tím větší bude vaše zásoba řešení, jíž budete disponovat k řešení problémů a překonávání výzev.

 

Stanete se nezávislým a zručným.

Jedna z věcí, které jsem na svém dědečkovi v průběhu dospívání obdivoval, byla jeho znalost různých skvělých věcí. Pořád něco dělal a zdálo se, že ví o všem všechno.

Jak lovit, jak podkovat koně, jak zahradničit (pěstoval hroznové víno), jak udělat úžasné palačinky. A i když pak odešel do důchodu, učil se stále nové věci a stále si osvojoval nové schopnosti.

Naučil se například, jak restaurovat starožitné kočáry a opravovat staré gramofony. Dokonce se v tom stal tak zručný, že si z opravování starožitných gramofonů udělal malý byznys.

Když se dědovi něco rozbilo nebo potřeboval něco udělat, zvládl to díky všem svým rozmanitým schopnostem sám. Nikdy si tedy nemusel volat či platit nějakého odborníka, aby to udělal za něj. A pokud někdy nevěděl, jak co udělat, zašel si do knihovny, půjčil si o tématu pár knih a pak na to sám přišel.

 

Celoživotní vzdělávání udržuje váš mozek zdravý.

Henry Ford řekl: „Každý, kdo se přestane učit, je starý; a nezáleží na tom, jestli je mu dvacet nebo osmdesát. Každý, kdo v učení nepřestává, zůstává mladý. Nejúžasnější věc v životě je udržovat svou mysl mladou.“

Skoro o sto let později věda Fordův výrok potvrdila.

Margie E. Lachmanová, psycholožka z Brandejské univerzity, jež se specializuje na proces stárnutí, říká: „Vzdělávání se zdá být elixírem, který v dospělosti udržuje naše tělo a mysl zdravé a může nám dokonce zajistit delší život.“

Její výzkum ukazuje, že čím větším vzděláním starší osoba disponuje (ať už jej získala formálně či neformálně), tím lepší výsledky obdržela v porovnání s ostatními staršími osobami, jež byly vzdělány méně.

Učení se nových věcí také může odvrátit nemoci stáří, jako jsou třeba demence či Alzheimer. Jedna studie prokázala, že lidé pokročilejšího věku, jež zůstávají kognitivně aktivní a v životě zvídaví, mají 2,6 krát menší pravděpodobnost, že se u nich projeví demence či Alzheimer, než ti, kteří svou mysl nechávají ležet ladem.

 

Budete se svým životem spokojenější.

Dan Pink ve své knize Drive (Pohon) tvrdí, že se ve svém životě potřebujeme cítit poháněni následujícími třemi věcmi: autonomií, mistrovstvím a smyslem.

Rozhodnutí stát se celoživotním studentem naplňuje tyto všechny tři psychologické potřeby.

Když jste samoukem, vy sami – nikoliv vaši rodiče, ani učitelé, ani váš šéf – sami se rozhodujete, co se naučíte. Místo toho, abyste byli pasivními konzumenty vědomostí, sami si aktivně vybíráte, co se budete učit.

Jinými slovy jste autonomní. V průběhu toho, co se budete získávat nové schopnosti, se budete těšit z pocitu, který přichází s mistrovstvím. A jak si ve svém vzdělávání budete určovat nové cíle, najdete v sobě znovuobnovený smysl života.

Spokojenost, která přichází s celoživotním vzděláváním, ale nestaví jen u tohoto. Čím se o světě dozvíte víc, tím hlouběji jej můžete pochopit a tím vyšší úrovně chápání objevit.

Ať už budete cestovat, vést konverzaci, navštěvovat muzeum, dívat se na film, číst knihu, vaše knihovna vědomostí vám umožní nalézt mezi informacemi propojení, kterých byste si jinak nikdy předtím nevšimli, jelikož jejich autor/řečník by bral znalost okolností či povědomí o kultuře jako samozřejmé.

Stanete se lidštějším. Jak to okomentoval svým slavným výrokem Robert Heinlein: „Člověk by měl umět vyměnit plenky, naplánovat invazi, porazit vepře, velet na lodi, navrhnout dům, napsat sonet, mít srovnané účty, postavit zeď, narovnat kost, utěšit umírajícího, plnit rozkazy, rozdávat rozkazy, spolupracovat, poradit si sám, řešit rovnice, vyhodnotit nový problém, kydat hnůj, naprogramovat počítač, uvařit chutné jídlo, účinně bojovat, statečně zemřít. Specializace je dobrá akorát pro hmyz.“

Nejčastěji spatřované překážky

Lidé obvykle udávají ty stejné důvody, proč nepřevzít zodpovědnost za své vzdělávání, a místo toho raději volí bezmyšlenkovité surfování na internetu a sledování televize.

 

Čas.

Já to chápu. Jste zaneprázdnění. Vím, jak je těžké si představit, že byste si měli do svého dne už tak zaplněného prací a rodinou ještě někam napěchovat čas na samostudium. Ale to je právě ta věc – jako celoživotní student nemáte žádný termín, do kdy se musíte něco naučit. Může vám to trvat, jak dlouho chce, a věnovat se tomu můžete, kdykoli se vám chce.

Následkem toho tedy nemusíte denně strávit hodiny čtením či procvičováním, stačí sem tam nějakých třicet minut v průběhu měsíců a roků a ono se to projeví.

A co víc, ze své zkušenosti vím, že když jsem si z učení vědomě udělal prioritu, už jsem si na něj nějaký čas vždy našel (což znamená, že když jsem předtím dělal jiné věci, jen jsem plýtval časem).

Existuje mnoho volných chvilek, jež je možno využít jako příležitosti k učení. V průběhu jízdy dopravním prostředkem můžete poslouchat audioknihu namísto nejlepších hitů 80. či 90. let.

Do čekárny k doktorovi si můžete vzít nějakou dobrou knihu, místo listování si dva roky starým časopisem.

 

Peníze.

Tato bariéra existuje pouze, pokud potřebujete navštěvovat formální hodiny, abyste se něco naučili. To nepotřebujete.

Díky zázrakům internetu se dnes můžete dovědět absolutně o čemkoli (a dokonce se zapsat do kurzů na vysokoškolské úrovni), učit se svým vlastním tempem a naprosto zadarmo.

 

Informace.

Jako to je s penězi, tento problém kvůli internetu už docela dobře vymizel.

Můžou existovat nějaké schopnosti, které vyžadují osobní instruování, ale nalezení takových lidí, kteří by nás to naučili, je dnes díky webu také mnohem jednodušší.

 

Místo.

Tohle hraje roli, jen pokud myslíte, že potřebujete sedět v nějaké třídě, abyste se mohli učit. To nemusíte. Můžete se učit doma, v autě nebo v garáži.

Dejme tomu, že existují okamžiky, kdy budete muset být na nějakém konkrétním místě, abyste získali novou dovednost (například se přece jen nemůžete naučit, jak lyžovat, když zrovna budete někde, kde sníh rozhodně není), ale tyto momenty jsou spíše výjimkou než pravidlem.

Jak se celoživotním studentem stát

Vypěstujte si přístup růstu. Jedna věc, která vás může držet zpátky od učení se nových věcí, je přesvědčení, že už se nic nového naučit nemůžete. Ale neurověda a psychologie dokázaly, že to není pravda. Naše mozky zůstávají tvárné a učenlivé i ve vysokém věku, tedy neurony jsou schopny vytvářet stále nová spojení a tím nám umožnit se učit novým věcem třeba i v osmdesáti letech.

K tomu, abyste se stali efektivními celoživotními studenty, si potřebujete osvojit takové myšlení, které bude v souladu s tím, jak váš mozek opravdu funguje.

Stanfordská psycholožka Carol Dweck přišla na to, že lidé disponují vždy jedním ze dvou druhů myšlení: nehybným (fixed mindset) či růstovým (growth mindset).

Jedinci s myšlením nehybným věří, že jejich inteligence a talent jsou vrozené a neměnné, mají za to, že se nijak nelze zlepšit. Lidé s myšlením nastaveným na růst naopak zastávají názor, že se prací a praxí v mnohém zlepšit můžou.

Měli byste si chtít osvojit právě ten druhý přístup.

Jak to ale udělat? Tady je pár věcí, které Dweck navrhuje:

• Přečíst si studii, která dokazuje, že růst a zlepšení jsou možné.
• Vyvinout si odolnost.
• Zkoušet nové věci.
• Číst si o lidech, kteří takový přístup k životu přijali, a vzít si z nich příklad.

 

Změňte svou představu o učení.

Vzdělávání nemusí být nalézáno v klasickém školním uzpůsobení. Ve skutečnosti jste ty neužitečnější věci, které znáte, pravděpodobně neformálně odchytili od své rodiny, kamarádů a od starého dobrého pokusu a omylu.

Abyste se mohli stát celoživotním studentem, představu, že se musíte zapsat do nějakých kurzů, abyste něco věděli, někam hluboko zakopejte. Příležitosti k učení jsou všude kolem vás. Uvědomte si, že vzdělání není omezeno jen na to, co lze najít v knihách – je to také získávání přímých zkušeností, co tvoří jeho ohromnou část.

 

Stanovte si cíle.

Co se chcete naučit? Dokdy se to chcete naučit? Každý rok si určete cíle ohledně schopností a vědomostí, které chcete získat. Já si pro sebe obvykle každý rok určuji tři velké cíle.

Například tento rok jsou mé cíle následující: 1) naučit se, jak vytvářet videa pro svůj blog, 2) naučit se, jak zacházet s ruční střelnou zbraní v obranných situacích, 3) naučit se, jak ulovit a stáhnout z kůže jelena.

Kromě těchto tří velkých cílů jsem si dal za úkol naučit se něco nového každý den – a je jedno, jestli se to dozvím čtením nebo povídáním si s ostatními lidmi.

Abychom si měli při večeří o čem povídat (kromě blogu), hrajeme s Kate takovou hru jménem „Co ses dnes naučil?“ (Ve skutečnosti říkáme: „Máš pro mě nějakou historku?“, je to naše zkratka pro: „Četl jsi nebo slyšel jsi dnes něco zajímavého?“).

Každý den se oba snažíme naučit něco nového, abychom to spolu při večeři mohli sdílet.

Motivující může být také stanovit si pro sebe čtecí cíl.

Například náš nový pracovník Jeremy si dal za úkol přečíst všech sto knih z našeho článku “100 Must Read Books for Men” (100 knih, které by měli muži přečíst) za sto měsíců, což vychází na něco málo přes osm let.

Není třeba spěchat! Jeremy se chtěl pojistit, aby byl jeho cíl zvládnutelný a aby zároveň měl čas číst i jiné knihy. Jedna kniha za měsíc je skvělé řešení.

 

Najděte si zdroje.

Když si ustanovíte své vzdělávací cíle, je čas shromáždit zdroje. Na Googlu si udělejte rychlý průzkum, abyste zjistili, jaké informace jsou k dostání online. Potom zamiřte do knihovny.

Mně osobně se zdá, že oproti článkům na internetu je v knihách možno najít lepší a hlubší náhledy na věc. Jestliže se jedná o dovednost, která vyžaduje odborné instrukce, začněte si vytvářet seznam míst či lidí, jež by toto zaučení mohli nabízet.

 

Pokládejte otázky.

Účinné vzdělávání vyžaduje aktivní účast. Nemůžete jen netečně konzumovat informace. Zatímco odborníky čtete nebo s nimi hovoříte, ptejte se. Nevíte na co?

Podívejte se na tento úžasný článek, který jsme vydali minulý rok. Nestrachujte se o to, že budete vypadat či znít jako trouba. Spolkněte svou pýchu.

 

Najděte si skupinu.

Zatímco mnoho vzdělávacích cílů může být naplňováno o samotě, někdy pomůže najít si skupinu lidí, kteří se budou chtít učit spolu s vámi.

Vaši ‚spolužáci‘ vám můžou poskytnout vhledy a zdroje, na které byste jinak nepřišli.

Co víc, ve skupinovém uskupení často dostanete konstruktivní zpětnou vazbu, ke které byste jinak o samotě nepřišli. A jako bonus, učení se s ostatními je prostě větší zábava.

K nalezení lidí do skupiny začněte s těmi, co znáte. Možná máte pár přátel, kteří se chtějí naučit stejnou věc jako vy. Jednou za týden uspořádejte diskusní skupinu nebo nějaké procvičovací sezení.

Pokud nemůžete najít žádné přátele se stejnými cíli, podívejte se na sítě, jako je třeba MeetUp (v ČR funguje Srazy.info). Ve vašem okolí by se nějaká skupina zaměřující se na stejný cíl měla vyskytovat.

Dobré vzdělávací prostředí můžou také zajišťovat online komunity, i když nemusí poskytnout tak dynamickou součinnost jako skupiny potkávající se osobně.

 

Procvičujte, procvičujte, procvičujte.

Svou cestu k vědomostem neomezujte jen na čtení a poslouchání. Zkuste si najít cestu, jak nabyté informace uplatnit. Jestliže se učíte o umění, navštivte muzeum a pokuste se určit, které obrazy náleží období romantismu.

Pokud se učíte o přežití v divočině, každý měsíc do divočiny vyražte a své dovednosti využijte ve skutečném světě. Jestli se učíte programovat, programujte.

 

Učte to, co se učíte.

Jedna z mých nejoblíbenějších knih je The Seven Habits of Highly Effective People (Sedm návyků skutečně efektivních lidí) Stephena Coveyho. Jednou z věcí, kterou Covey v knize tvrdí, je, že abyste se něčemu skutečně naučili, musíte to učit. Covey tvrdí, že když učíme, staneme se doopravdy motivováni pečlivě studovat podklady, jelikož chceme druhému zaručit kvalitu informací. Učení druhých nás také nutí podívat se na myšlenku z pohledu nováčka, což nám může přinést jasnost a vhled, které jsme předtím postrádali. A co víc, samotné mluvení nahlas k druhému nám může pomoci upevnit si myšlenky prostřednictví efektu produkce.

S tím, jak se učíte novým věcem, učte je i ostatní. Blogování je skvělá cesta, jak předat to, co se zrovna učíte. Mnohou dovednost v posledních pěti letech jsem získal právě tím, že jsem se rozhodl o tématu napsat příspěvek.

Když jsem psal o tom, „Jak si v autě vyměnit olej“, měl jsem Katina strýčka Buzze, který mě naučil jak na to; když jsem napsal „Jak házet nožem“, šel jsem a strávil jsem den na turistickém ranči s jeho vlastníkem Tomem Warrenem; a když jsme s Kate psali články o historii cti, přečetli jsme tucty knih a učených článků na toto téma.

 

Vyzkoušejte se.

Když se učíte, je důležité dostat zpětnou vazbu, a testování je nejlepší cestou, jak to udělat. Jako samouk pravděpodobně nebudete čelit formálním testům, takže si budete potřebovat vytvořit vlastní.

Jakým způsobem sám sebe budete zkoušet, potom bude záležet na schopnostech nebo vědomostech, které se snažíte si osvojit. Jestliže se učíte střelbě, vaší zkouškou by mohla být střelba na terč; jestliže se učíte vietnamsky, můžete se vyzkoušet návštěvou nejbližší vietnamské večerky a s pokladníkem mluvit pouze ve vietnamštině.

Zdroje pro vaše sebevzdělávání

10 vybraných zdrojů na Mimo školu, ostatní najdete na stránce Kde se vzdělávat?

Seduo.cz – online kurzy po vaši kariéru. A česky!

Coursera, EdX, Udacity, NovoED – online kurzy ze světových univerzit

Naucmese.cz, Rozectise.cz, Khanova škola – vybrané české zdroje

Codecademy, Learnable, Treehouse – zlepšete své technické dovednosti, naučte se programování nebo webdesign

Z anglického originálu How and Why to Become a Lifelong Learner přeložila Veronika Portešová.