Kolik času trávíte konzumováním informací, se kterými neplánujete dále pracovat a o které se nijak hluboce nezajímáte?

Jaké informace mám na mysli? Dám vám pár příkladů: noční zpravodajství místních zločinů, nekonečný proud příspěvků na Facebooku a Twitteru, drby o celebritách, vývoj událostí v reality show, Buzzfeed články…

Ve věku informačního přetížení je možné se přeplnit nepodstatnými a zbytečnými novinkami během jediného okamžiku.

A v tom je ten hlavní problém.

Za chvíli se vám totiž stane, že tyto informační zdroje začnete pokládat za normální. Brzy se začnete na Facebook přihlašovat ze zvyku pramenícího ze strachu, že vám „něco unikne“. Zapnete zprávy či kontrolujete iDNES.cz nebo Novinky.cz ne proto, že vám záleží na tématu nebo že ovlivňuje váš život, ale proto, že byste měli „zůstat v obraze“. Díváte se na reality show, protože to je právě ta věc, kterou děláte každý čtvrtek v osm večer.

Teď mě ale nechápejte špatně. Já jsem absolutně pro nasávání informací a učení se nových věcí. Koneckonců, vzdělávání je jednou z nejdůležitějších věcí k pochopení fungování světa.

Ale stává se až nebezpečně snadné konzumovat informace nízké kvality a ještě k tomu získat přesvědčení, že to je vlastně normální a dobré. I když vám to ve skutečnosti život lepším neudělá ani trochu.

Kruh obav a kruh vlivu

Stephen Covey ve své úspěšné knize 7 návyků skutečně efektivních lidí poukazuje na rozdíl mezi „kruhem obav“ a „kruhem vlivu“.

Do kruhu obav patří věci, nad jejichž přemýšlením často ztrácíte čas a energii a které ani nemáte možnost ovlivnit, zatímco do kruhu vlivu spadají ty věci, k jejichž řešení máte možnost ve svém životě přispět.

Uveďme si nějaké příklady. Drtivá většina novinových zpráv – o válce a terorismu, ekonomice a cenách akcií, celebritách a politických skandálech – spadá přímo do kruhu obav. Úplně snadno mohou pohltit váš čas a energii, ale vy nad nimi prakticky nemáte žádnou kontrolu.

Jako další můžeme zmínit třeba rozčilení z toho, co někdo přidal na Facebook, starosti, co si o vás ostatní lidé myslí, nebo přání, aby vaše děti dělaly lepší rozhodnutí (to je sice oprávněné přání, ale stále mimo vaši kontrolu).

Jak můžete vidět na obrázku níže, starání se o věci z kruhu obav je charakteristickým znakem reaktivních lidí, zatímco zaměření se na kruh vlivu je rysem lidí proaktivních.

Všimněte si, že odstraněním nebo zmenšením svého kruhu obav vám zbyde více času a energie k působení v kruhu vlivu. To znamená, že najednou budete mít více duševního prostoru, v rámci kterého můžete začít vytvářet umění, založit si podnikání, vést smysluplné konverzace nebo jinak přispět světu kolem.

Na druhou stranu, naše současná doba přináší velký a těžký příval informací, takže když nemáte otěže své pozornosti pevně v rukou, můžou si snadno zabrat většinu vašeho času a energie a plochu kruhu obav vám tím pádem ještě zvětšit. Co válka? Co stav ekonomiky? A co rozhodnutí politika XYZ? Pokud jste těmito tématy neustále obklopeni, je snadné nechat si ukrást své drahocenné zdroje – i když si vlastně uvědomíte, že s těmi tématy ve skutečnosti nemůžete nic moc udělat.

Když si uvědomíme předávkování informacemi o událostech, na jejichž řešení se nemůžeme přímo podílet, je už snadné pochopit, proč lidé říkají věci jako: „Svět je tak zkažený,“ nebo „někdo to musí zachránit.“ Proč se sám snažit, když se celý svět zdá být mimo kontrolu?

Vytvořte si prostor, kde budete moct tvořit

Rozptylují vás vnější věci? Pak si sami pro sebe udělejte čas na to, naučit se něco hodnotného; přestaňte svému okolí dovolovat, aby vás strkalo do jakéhokoli směru. – Marcus Aurelius, Hovory k sobě

Čas a energie, které strávíte spotřebováváním, jsou čas a energie, které nemůžou být použity k tvorbě.

Už dříve jsem psal o důležitosti vytváření věcí a přispívání světu kolem. Když se budete více zabývat právě tvořením, získáte tak možnost více se dozvědět, více zažít a více přispívat k životu kolem.

Je lepší vstoupit do arény a dostat nakládačku – tzn., ať už založíte podnik, který zkrachuje, nebo vytvoříte dílo, které nestojí za nic, napíšete něco, co nikdo nebude číst, nebo zariskujete v něčem, co je pro vás důležité – než jen pasivně sedět a konzumovat.

Je skvělé učit se novým dovednostem, sledovat dějovou linii příběhu, který je pro vás důležitý, stát se angažovaným a přemýšlivým občanem, ale velká většina informační spotřeby bohužel do těchto kategorií nespadá. Většina z nás (včetně mě) má mnoho a mnoho informačních zdrojů, které by mohly být z našich životů odstraněny, aniž by to na náš život mělo nějaký významný dopad.

Jaké jídlo váš mozek jí?

Zprávy jsou pro mysl tím, čím je cukr pro tělo. Novinky jsou snadno stravitelné. Média nás živí kousíčky triviálních záležitostí, ždibíky, které se našich životů vlastně ani netýkají a nevyžadují od nás samostatné přemýšlení. To je důvod, proč se téměř nikdy necítíme být nasyceni. To je rozdíl mezi čtením knih a dlouhých časopisových článků (které přemýšlení vyžadují) a horkými krátkými zprávami, jichž můžeme spolknout neomezené množství, ale které pro naši mysl budou vlastně jen lesklými barevnými bonbóny bez výrazné výživové hodnoty. – Rolf – Dobelli

Problém s většinou zpráv, drbů a online článků je ten, že informace v nich obsažené jsou velmi povrchní. Po jejich přečtení se váš život nestane nijak naplněnější a jen zřídkakdy budete do světových událostí lépe zasvěceni.

Samozřejmě, existuje také spousta skvělých zdrojů. The New York Times má třeba mnoho fantastických spisovatelů píšících o různých tématech. Já osobně například miluji dozvídání se o medicíně, a proto často čítávám dlouhé články Atula Gawandeho právě na této stránce. Avšak jeho články vyhledávám záměrně a zcela vědomě, nebrouzdám na internetu pasivně s tím, že o nějaký zajímavý náhodou klopýtnu. O to hlavně jde.

Svět nepotřebuje lidi, kteří „zůstanou v obraze“, sledují novinky nebo jinak tráví veškeré informace, které se zrovna motají kolem. Co svět potřebuje, jsou lidé, kteří ve věcech, jež jsou pro ně důležité, jednají, vyhledají kvalitní informace účelně a jako způsob, jak podnítit kreativitu – ne jako omluvu k tomu, že budou konzumovat ještě víc.

Jakým typem jídla krmíte svůj mozek vy? Nechtěli byste své tělo cpát jídlem, o němž byste neměli valného mínění. Proč tedy cpát svou mysl nízkohodnotnými myšlenkami?

Kam odsud zamířit

Většina informací, na něž v každodenním životě narazíte – novinové zprávy, aktualizace na sociálních médiích, televizní pořady – nezmění způsob vašeho rozhodování, ani volby, které učiníte.  Místo sezení a konzumování toho, co je zrovna k dispozici, vyzvěte se k více vědomému rozhodování o tom, co a jak chcete přijímat.

Je opravdu nutné sledovat zprávy? Zajímáte se o probírané téma? Může to váš život nějakým způsobem pozvednout? Pokud tomu tak není, odstraňte to. (Já se proto vyhýbám celým zprávám obecně).

A pokud se o poslední vládní skandál staráte, pak dbejte na to, abyste si o tématu obstarali hodnotné informace. A co je důležitější, reagujte – zkuste se zapojit. Je skvělé být chytrý, ale lepší je být k tomu i užitečný.

Jak zvládáte zahlcení informacemi vy? Jak vyvažujete získávání náročných informací se smysluplnou reakcí na zájmovou situaci?

Z anglického originálu Stop Overdosing on Celebrity Gossip, The News, and Low Quality Information přeložila Veronika Portešová.