Antiknihovna Umberta Eca

[Původní článek „Umberto Eco’s Antilibrary: Why Unread Books Are More Valuable to Our Lives than Read Ones“ napsala Maria Popova. Original English text „Umberto Eco’s Antilibrary: Why Unread Books Are More Valuable to Our Lives than Read Ones“ written by Maria Popova.]

Aneb proč jsou nepřečtené knihy cennější než ty přečtené

Jak se stát antiakademikem v kultuře, která považuje znalosti za „příkrasu, jejíž zásluhou můžeme stoupat po sociálním žebříčku“.

„Jsou to naše znalosti – to, čím jsme si jistí – co nám škodí a brání v tom, abychom se učili a porozuměli světu kolem nás,“

napsal Lincoln Steffens ve své překrásné eseji z roku 1925. Jakkoli to může znít znepokojivě, přinejmenším od dob Platónova podobenství o jeskyni víme, že „většinu z nás netrápí vlastní nevědomost, ale chováme se nepřátelsky vůči tomu, kdo nás na ni upozorní“. Třebaže vědecké bádání pohání kupředu „vědomí, že nic nevíme“, a duchovní nauky varující před iluzí absolutní pravdy, lpíme na našich neúplných, nedokonalých a zanedbatelných znalostech stejně jako na životě samotném.

A přece to, co víme, je pouhým stínem,

který vrhá nezměrné světlo nepoznaného na plátno poznaného. Sám velký E. F. Schumacher tuto zvláštní dynamiku obsáhl v tzv. adekvaci – myšlence, že příslušná znalost musí být přiměřená úrovni porozumění jejího příjemce“.

Jak ale čelit vlastním nedostatkům s grácií a překonat věčný rozpor mezi neznámým, poznatelným a nepoznatelným?

Právě tím se zabývá americký akademik libanonského původu, statistik a esejista Nassim Nicholas Taleb v jedné z kapitol své knihy Černá labuť: Následky vysoce nepravděpodobných událostí. Tato moderní klasika se vypravuje do neprobádaného a nevyzpytatelného světa mimořádně nepravděpodobných událostí, které předcházejí zásadním změnám, a zároveň poukazuje na lidský sklon interpretovat je velice zjednodušující optikou, jehož příčina se skrývá v našich omezených znalostech.

Ideál plodného postoje k vědomostem nachází Taleb v legendárnímu italském spisovateli Umbertu Ecovi a jeho netradičním vztahu ke knihám a četbě:

„Spisovatel Umberto Eco patří k nepočetné skupině všestranných, bystrých a hluboce smýšlejících akademiků. Vlastní nesmírně rozsáhlou knihovnu (která obsahuje na třicet tisíc knih), přičemž její návštěvníky rozděluje do dvou skupin. Na ty, kteří při pohledu na ni zvolají: ‚Signore Eco, vy máte ale obrovskou sbírku knih! Kolik jste jich přečetl?’, a na ty – a těch je velice málo – kteří chápou, že osobní knihovna není doplňkem masírujícím naše ego, nýbrž studijní pomůckou. Přečtené knihy mají mnohem menší hodnotu než nepřečtené. Ve vaší knihovně by mělo být uloženo tolik knih pojednávajících o tom, co ještě neznáte, kolik vám jen finanční možnosti, výše hypotéky a napjatá situace na realitním trhu dovolí. Čím budete starší, tím více znalostí a knih nashromáždíte. Z regálů na vás bude výhružně shlížet neustále se rozšiřující sbírka těch nepřečtených. A skutečně, čím více budete znát, tím rozsáhlejší bude. Nazvěme ji antiknihovnou.“

Sám Eco se dotkl podivného lidského vztahu k známému a neznámému ve své encyklopedii imaginárních zemí, jejíž samotná existence je známkou našeho nutkavého sklonu vyplňovat mezery ve vzdělání konkrétní „znalostí“, i kdyby měla být výplodem naší fantazie. Taleb dodává:

„To, co víme, obvykle bereme jako svůj osobní majetek, jako něco, co bychom měli pečlivě střežit a chránit. Jde o příkrasu, jejíž zásluhou můžeme stoupat po sociálním žebříčku. Tendence upřednostňovat známé před neznámým sahá daleko za hranice Ecovy knihovny. Prostupuje totiž veškerým lidským jednáním. Nikdo se neprochází se svým antiživotopisem a nevypráví vám, co se ještě nenaučil a nezažil (o to se postará konkurence), jakkoli by to bylo sympatické. Stejně jako potřebujeme postavit na hlavu náš postoj ke knihovnám, měli bychom totéž udělat se samotnými znalostmi.“

Taleb dále hovoří o tom, že Černá labuť pojednává o „našem mylném chápání toho, s jakou pravděpodobností dochází k překvapivým událostem“, neboť přikládáme malou důležitost neznámému a známé bereme „příliš vážně“. Autor nakonec vykresluje svůj ideál vzdělance:

„Nazvěme jej antiakademikem. Zaměřuje se na nepřečtené knihy a nesnaží se střežit své vědomosti jako nějaký poklad, majetek nebo snad prostředek ke zvýšení sebeúcty. Je to skeptický empirista.“

Vedle Černé labuti, fascinující svou celistvostí, se podívejte také na astrofyzika Marcela Gleisera a jeho pojednání o tom, jak se smířit s tajemstvím, které nás obklopuje, ve světě posedlém jistotou, filozofku Hannah Arendtovou a její náhled na nezodpověditelné otázky, které utváří lidskou zkušenost, a spisovatelku Marilynne Robinsonovou hovořící o kráse neznámého.

Photo Credit: giveawayboy via Compfight cc

Z anglického originálu „Umberto Eco’s Antilibrary: Why Unread Books Are More Valuable to Our Lives than Read Ones“ přeložil Jan Chvojka.