20. léta jsou stále nejdůležitější dekádou vašeho života

Když je vám 20, nejlepší a zároveň nejhorší na tomto období je, že každé rozhodnutí, které uděláte, může změnit směřování vašeho života.

Jakmile je vám 30 nebo 40,  změny se stávají stále těžšími.

Klinická psycholožka, Dr. Meg Jay nám vysvětlí, proč jsou 20. léta života tak důležitá a jak je co nejlépe využít. — Megan Erickson, Ed.

 

Big Think: Proč je období mezi 20. a 30. rokem života tak důležité?

Dr. Meg Jay: Naše 20. léta života definují naši dospělost. 80 % momentů, které jsou podstatné pro směřování života, zažijete do 35 let.

Plat, který budete za život pobírat, vzroste ze ⅔ v prvních 10 letech kariéry. Více než polovina Američanů vstoupí do manželství nebo začne chodit či žít se svým celoživotním partnerem do svých 30 let.

Osobnost se může nejvíce změnit právě ve 20. letech života. Plodnost žen dosahuje vrcholu ve 28 letech. Mozek v té době dovrší podstatnou část svého rozvoje.

Když přijde na rozvoj dospělého života, tak neplatí, že by to ve 30 bylo stejné jako ve 20. I když nic neděláte, znamená to, že jste si tuto možnost vybrali.

Nenechte se definovat tím, co jste nevěděli nebo neudělali.

 

BT: Popsala jste několik případů čerstvých absolventů, kteří se cítí zmítaní životem, a čekají, až se něco stane. Bylo pro mladé lidi vždy takhle těžké uspět?

MJ: Ne. V USA je 50 miliónů lidí ve věku 20+, kteří žijí v ohromné, bezprecedentní nejistotě. Hodně z nich vůbec neví, co budou dělat, kde budou žít nebo s kým budou za dva roky nebo deset let.

Nevědí, kdy budou šťastní a kdy budou schopní zaplatit svoje účty. Přemýšlí nad tím, jestli se mají stát fotografem, právníkem nebo event manažerem.

Nevědí, jestli je za rohem nečeká ten pravý/á nebo jestli si na smysluplný vztah počkají mnoho let. Obávají se, zda budou mít rodinu a vydrží jim manželství.

Zjednodušeně řečeno, nevědí, jak se jim v životě bude dařit a co mají dělat. Nejistota způsobuje lidem úzkost, a rozptýlení se stalo novým druhem masové drogy ve 21. století.

Příliš mnoho 20letých láká pomyšlení na to (nebo jsou k tomu vybízeni) aby vzdali své snažení a doufali, že to nakonec dobře dopadne. To však není správná cesta.

 

BT: Jedním z hlavních témat v knize je rozdíl mezi tím, když člověk pouze přemýšlí o tom, co by chtěl dělat, a tím, že to udělá. Tvrdíte, že je mnohem důležitější něco prostě udělat než marnit roky sněním o perfektním životě. Jak se mají 20letí podle tohoto řídit?

MJ: Jeden z mých oblíbených citátů od amerického psychologa Sheldona Koppa říká: “Neprožitý život nestojí za to zkoumat.”

Mnoho lidí ve věku 20+ uvěřilo, že jejich 20. léta jsou k tomu, aby přemýšleli o tom, co chtějí dělat, a ve 30 letech teprve začali žít reálný život. Ale je velký rozdíl mezitím vést svůj život, když je vám 30, nebo začít vést svůj život ve 30.

I Erik Erikson, otec krize identity, varoval, že mladým, kteří stráví příliš mnoho času v “rozvolněné zmatenosti”,  hrozí, “že se stanou irelevantními”.

Jestli chcete k něčemu směřovat v pracovním i milostném životě, zkuste pracovat v oboru, který vás zajímá. Zkuste jít na rande s někým, kdo je jiný než poslední osoba, se kterou to byla katastrofa, a zkuste se u toho chovat trochu jinak.

Ve 20 určitě můžete experimentovat, ale ne pouze s životní filozofií, dovolenou a drogami. 20. léta jsou tou nejlepší příležitostí na experimentování s prací a vztahy. Pak může být každý váš krok informovanější a vědomější.

 

BT: Jak navrhujete, aby mladí lidé sledovali svůj postup směrem ke svým cílům? Jsou podle Vás důležité milníky, jako jsou 21. nebo 30. narozeniny?

MJ: Určitě jsou. Důležité události jako 21., 25. nebo 30. narozeniny, Nový rok, oslavy narozenin a různá setkání vás přivádějí k sebereflexi.

Jsem tam, kde jsem chtěl/a v tomhle věku být? Udělal/a jsem, co jsem řekl/a, že tenhle rok udělám? Jestli ne, tak proč? A jestli ne teď, tak kdy?

Chytrá dvacetiletá žena, která se mnou nedávno dělala rozhovor, mi vyprávěla o otázce, kterou jí poradili, aby se během svého života ptala sama sebe: “Když budeš žít přesně tak, jak žiješ teď, kde budeš za tři roky?”

Jestli se ti nelíbí odpověď, pak je čas na to změnit směr svého života.

Jedna z možností, jak k sobě být upřímný, co se budoucnosti týče, je udělat si časovou osu.

V kolika letech budete chtít skoncovat s tou prací, co nikam nevede? Kdy byste se chtěli vdát/oženit? V kolika letech se začnete pokoušet o první dítě? V kolika letech chcete mít své poslední dítě?

Možná si nebudete připadat cool, že máte svou časovou osu nebo že přiznáte, že ji máte. Nemusíte ji však vytesat do kamene. Je to jen způsob, jak přemýšlet nad tím, jakou cestou by se váš život měl vyvíjet a jakou ne.

A chcete vědět, co není zrovna cool? Když proti mě sedí třicetiletí lidé, kteří mi každý týden brečí v kanceláři, protože jim utekl čas na to, aby budovali svou kariéru a zakládali rodinu, kterou teď chtějí.

Koukají na mě a říkají o svých 20. letech života: “Co jsem dělal/a? Co jsem si myslel/a?”

 

BT: Okolo 25 % nedávných absolventů je nezaměstnaných a 25 % pracuje na nižší pozici, než na jakou mají kvalifikaci. Co radíte těm, kteří prostě nemohou najít práci?

MJ: Ano, polovina lidí 20+ jsou nezaměstnaní nebo nedostatečně využití, ale druhá polovina není. Takže moje první rada je, aby vymysleli, jak se dostat do té druhé skupiny.

Nejčastěji je to možné udělat díky tomu, čemu se říká “síla slabých vazeb”. Je to teorie sociologa Marka Granovettera týkající se sociálních vazeb.

Přišel na to, že nové informace a příležitosti obvykle přijdou z vnějšku našeho nejbližšího okolí. Možnost dostat se do firmy, kde chcete pracovat, nepřijde od vašich nejlepších přátel (silných vazeb). To už byste tam totiž už pracovali.

Ten tip na práci přijde od někoho, s kým máte slabé vazby nebo ho sotva znáte. Napište e-mail sousedovi vaší tety, tomu starému profesorovi nebo kamarádovi spolubydlícího z vysoké školy.

Tak lidé získávají dobrou práci, i když se ekonomice nedaří. Spoustě dvacetiletých lidí se nelíbí pomyšlení na to, že by měli prosit někoho cizího o laskavost.

Ti, kteří to však udělají, budou mít navrch před ostatními. Mladí lidé ve věku 20+, kteří jsou na vedlejší koleji kvůli špatné ekonomice, nikdy nesrovnají krok s těmi, jež přišli na to, jak si svůj život zařídit.

Pro ty mladé lidi, kteří už mají práci, ale pod úrovní své kvalifikace, je důležité si zapamatovat, že ne každá taková práce je podřadná.

Zajistěte, aby to byla práce, která bude určitým přínosem pro váš osobnostní kapitál. Možná, že máte nízkou pozici ve firmě, která je in, což bude dobře vypadat ve vašem CV.

Možná, že děláte za kasou ve zdravé výživě, abyste se po nocích mohli připravovat na přijímací zkoušky na práva. Ať děláte cokoliv, mělo by vás to vždy přiblížit k tomu, co chcete dělat.

 

BT: Jak mohou lidé ve věku 20+ získat statut dospělého, když všechny kulturní trendy pracují proti nim?

MJ: Nedopusťte, aby se kvůli kultuře stal váš život, práce a vztahy triviální. Nescházejte se pouze s lidmi, kteří razí heslo, že když je vám 30, je to jako kdyby vám bylo znovu 20.

Po vydání The Defining Decade jsem dostala nespočet e-mailů, kde stojí něco jako: “Vždycky jsem kroutil hlavou nad mými kamarády, kteří chtěli zavčas splnit určité cíle – vystudovat, mít vztah nebo dobře placenou práci, která je bude bavit.

Teď jim závidím a zároveň je obdivuji. Pracuji teď totiž dvakrát tak tvrdě a výsledek je poloviční. Nekrčte rameny a neříkejte si: “Je mi teprve dvacet a něco. Je jedno, co teď dělám.”

Uvědomte si, že to, co děláte nebo neděláte, bude mít obrovský dopad v dalších letech a dokonce generacích. O svém životě rozhodujete právě teď.

 

BT: Jakou máte jako klinická psycholožka radu na to, jak si poradit s emocemi jako je úzkost, která se nevyhnutelně objeví v časech ekonomické nejistoty?

MJ: 20. léta života jsou nejlepší na naučení se, jak se s věcmi vyrovnat. Život a mozek se totiž během těchto let velmi proměňuje.

Není v pořádku chodit do práce s jizvami na rukou, protože se řežete. Není možné křičet na kamarády, když se vám věci nedaří.

A vaše partnery/ky taky přestane bavit, když budete každý večer zhulení. Tyhle roky jsou od toho, abyste se naučili, jak se uklidnit. Získejte kontrolu nad svými emocemi.

Ano, existuje na to i Xanax, jenž nedávno jeden člověk, co prezentoval na konferenci, napůl ve vtipu pojmenoval “Jack Daniels v prášku”.

Zkuste praktikovat techniky, které budou dlouhodobě fungovat: cvičení, terapii, mindfulness, jógu, meditaci, hluboké dýchání, zdravé rozptýlení nebo dialektickou behaviorální terapii.

Použijte vaši racionální mysl k odražení úzkostlivých a katastrofických myšlenek, které máte: “Nejspíš mě nevyhodí kvůli tomu, že jsem jednou položil někomu telefon.”

Zkuste pracovat na vlastní jistotě tím, že se budete zdravě rozhodovat a brát si závazky, které povedou ke změnám ve vašem okolí.

 

BT: Líbí se nám tenhle citát: “Práce na kariéře a získání dobrého místa není konec. Je to začátek.” Můžete to trochu vysvětlit?

MJ: Většina dvacetiletých lidí je vyděšena z jasných rozhodnutí. Bojí se, že když si vyberou určitou kariérní dráhu nebo práci, uzavírají se jim tím další možnosti a zmizí jejich svoboda a jejich život skončí.

Popravdě je dobrá práce teprve začátek. Je to začátek toho, že přestanete nesnášet otázku: “Co děláš?”

Pro začátek budete mít v životopisu něco, co vám může pomoci k další práci, kterou chcete ještě víc. Je to začátek toho, že nemusíte být v mínusu, když píchnete kolo u auta.

Začnete cítit, že byste mohli popřemýšlet o vztahu, když teď nemáte tři poloviční úvazky proto, abyste nemuseli do “běžné práce”.

Výzkumy ukazují, že když začnete pracovní život, budete se cítit šťastnější, sebevědomější, kompetentnější a emočně vyrovnaní v dospělosti.

 

BT: Můžete nám říct něco o současném neurobiologickém výzkumu a jak ovlivnil Vaše psaní?

MJ: V současné době už nejspíš všichni slyšeli o tom, že mozek náctiletých není plně vyvinutý a že čelní lalok (část mozku, díky které plánujeme do budoucna a řešíme otázky, na které neexistují černobílé odpovědi) se plně vyvine někdy až v průběhu 20. let života.

Naneštěstí byl tento fakt o pozdně se vyvíjejícím čelním laloku signálem pro lidi ve věku 20+, aby čekali, než jejich mozek vyroste.

Nosnou myšlenkou o stále se vyvíjejících mozcích dvacetiletých lidí však je, že jestli na sobě chcete na něco změnit, tak teď je to nejjednodušší.

 

BT: Činí Vás Vaše práce či zájem o dvacetileté chytřejší? Představují Vaše vztahy s mladými lidmi vylepšení osobnosti nebo posilují staré vzorce a způsobují špatné návyky?

MJ: To, co děláte každý den z vás činí dospělého člověka, kterým jednou budete. To je jeden důvod, proč ráda pracuji s lidmi 20+.

Lze jim tak snadno pomoci, protože oni (a jejich mozky a životy) se mohou změnit tak rychle a zásadně.

 

Původní článek “Your 20s Are Still the Most Important Decade of Your Life” od Dr. Meg Jay publikovaný na Big Think přeložila Zlata Straková.
Original English article “Your 20s Are Still the Most Important Decade of Your Life” by Dr. Meg Jay published at Big Think was translated by Zlata Straková.