Proč jsou roky před třicítkou nejhorší v životě

[Původní článek „Why Your Late Twenties Is the Worst Time of Your Life“ nasal Ran Zilca. Original English text „Why Your Late Twenties Is the Worst Time of Your Life“ written by Ran Zilca.]

S přibývajícím věkem je stále těžší si vzpomenout, jak jsme se doopravdy cítili, než nám bylo třicet. Ne, jak to vypadá na bezstarostném Instagramu našich zaměstnanců nebo v našich starých fotoalbech (pamatujete?), ale jak jsme se tehdy přesně cítili.

Dvě nezávislé studie uveřejněné v tomto roce totiž zjistily, že poslední roky začínající na dvojku jsou často zmatené a osamělé.

Když mladí dospělí nachází svá první zaměstnání a stěhují se do vlastních bytů, dělají to úplně sami, a to většinou poprvé. Navíc jim při snaze získat status dospělých dává okolí často smíšené signály.

Bez ohledu na jejich profesní či osobní úspěchy na ně pohlíží jako na „děti“, zejména pokud jsou stále svobodní a nemají vlastní děti.

Tento uměle prodlužovaný dočasný stav jim působí bolest a některé studie ukazují, že dnešní mladí lidé trpí více než předchozí generace.

Na příklad průměrný věk pro diagnózu deprese se přiblížil z konce čtyřicítky a prahu padesátky, kde byl před třiceti lety, k 25. narozeninám a předpokládá se, že dále klesne.

Psychologové přesně nevědí proč. Pravděpodobně je na vině kombinace různých faktorů.

Bez ohledu na příčinu zpravidla trvá krize čtvrtiny života několik let a probíhá ve čtyřech fázích.

Začíná pocitem uvěznění v závazcích v práci i doma: lidé začínají pracovat, pronajímat si byty a vstupují do vztahů, ale přitom se cítí v pasti „předstírané dospělosti“.

V určitém bodě pak opustí své životní partnery, zaměstnání nebo sociální skupinu a stanou se separovanými a osamělými.

Nejhorší období tráví pitváním a přehodnocováním svých plánů, sami a izolovaní, dokud konečně nevyjdou ven a nenajdou nové zájmy, koníčky a skupiny lidí.

Když takto vystoupí na druhém konci krize, jsou šťastnější, motivovanější a mají ve věcech více jasno. Tento proces může trvat roky nebo se opakovat.

Je sice bolestivý, ale zároveň nabízí také obrovskou příležitost k růstu, protože v jeho rámci může vzniknout osoba s mnohem smysluplnějším a šťastnějším životem.

U nás v Happify se tým vědců zabýval nejrůznějšími psychologickými indikátory u 88 000 lidí, kteří začali během roku 2015 využívat naši službu.

Našli jsme důkazy jednak pro výskyt krize čtvrtiny života, jednak pro zlepšení kvality života, které ji následuje.

Nejprve jsme analyzovali subjektivní hodnocení probíhajícího stresu a došli jsme k závěru, že lidé na konci dvacítky a na začátku třicítky pociťují značný nárůst hladiny stresu.

Ta nadále mírně roste během třicítky a čtyřicítky, zůstává vyrovnaná po dobu dalších dvaceti let a nakonec prudce klesá s odchodem do důchodu.

Přestože míra stresu narůstá až do čtyřiceti, emoční reakce člověka postupně klesají.

Většina lidí začne ke konci třicítky pociťovat nárůst pozitivních emocí a o pár let později dokonce významné zlepšení celkové životní spokojenosti.

Tento pozitivní proces začíná po krizi čtvrtiny života a pokračuje, jak lidé nacházejí stále nové a nové způsoby, jak se vypořádat s mezilidskými, pracovními a rodinnými stresory.

Přelom dvacítky a třicítky je tedy z hlediska emocí nejhorší období života. Právě během těchto let lidé mají ty nejnegativnější myšlenky a pocity a nejvíce se potýkají s bloudivou myslí, psychickým stavem, který je nejškodlivější pro naši vyrovnanost.

Změnu, která proběhne po krizi čtvrtiny života, můžeme přisoudit novým dovednostem, jež získáme: rozvineme ovládání své psychiky, naučíme se regulovat a utlumovat své emoce, potlačovat je místo toho, abychom na nich lpěli a nechali se jimi ovládat.

S přibývajícím věkem se naučíme dívat na věci z širšího pohledu, více si věřit a uvědomíme si, že i když nás emoce tíží na hrudi, jsou jenom dočasné a nemusí nás zcela pohltit.

Psychické stárnutí je zcela pozitivní proces, ve kterém se starší rovná lepší. To by mělo ujistit nynější vystresované dvacátníky a pomoci starším vzpomenout si, jaké to opravdu – ale vážně – bylo být mladý.