9 rad pro účinné sebevzdělávání

Všichni máme činnosti, o nichž říkáme, že bychom se jimi chtěli zabývat – víc číst, stát se bilingvními, nebo už konečně vzít do ruky ten hudební nástroj – ale nikdo z nás je nedělá.

Neznamená to, že by nám chyběla motivace, nebo že bychom se měli „víc snažit“. Musíme si uvědomit, že naše vůle je omezená. Bez podpěrné páteře různých systémů se sami nikdy nic nenaučíme.

Vždycky, když jsem si ze školy vykračoval domů, jsem se nesl na motivační vlně, nadšený do práce na svých vlastních projektech.

Ale pak jsem zbytek dne strávil bezcílným surfováním na internetu.  Naučil jsem se jen velmi málo, dokud jsem nezaložil tento systém.

 1. Zaostření: Překonejte multi-taskingové ochromení

Dříve jsem na svém telefonu měl poznámku, která vyjmenovávala skoro sto témat, které jsem se chtěl naučit.  Bylo zábavné si ji procházet. Ale to je taky tak všechno, k čemu byla dobrá. Tehdy jsem jako šílenec skákal z předmětu na předmět – pár dní jsem si hrál s jojem, týden jsem hrál šachy – aniž bych se z toho naučil jedinou věc pořádně.

Řídit své vlastní vzdělávání je vzrušující, posilující a zábavné. Přesto je ohromně snadné uvíznout ve vlnách adrenalinu bez skutečné činnosti.  Možná se bojíte zavázat jen jediné cestě. Říkáte, že „si nechcete zavřít žádné dveře“.  Pochopte, že pravděpodobně budete žít až do sta, takže na učení ještě zbývá moře času. Prostě se držte jednoho tématu a na něj se soustřeďte.

 

  2. Definujte to a dejte tomu jméno

Teď, když už jste zanevřeli na multitasking a vybrali si pole působnosti, dostanete nějaké zdání struktury. Zavázali jste se k „učení se programovat“ nebo k „hraní na klavír“. Ale to není dost dobré. Nebudete se přece snažit udělat chatrné novoroční předsevzetí.

Dobré stanovování cílů se točí kolem přesnosti: „Naučím se, jak vytvořit blog za pomocí Rails!“ nebo „Budu se učit, jak na klavír zahrát ‚Comptine d’un autre été, L’Après-midi‘!“

Nejlepší je projektu stanovit hrozivě se přibližující termín. Tím získáte krejčovský metr, který váš úspěch (nebo vaše selhání) dokáže posoudit.

Když učebnímu projektu dáte název, ve vašem myšlení se objeví mentální posun. Bude vám to připadat víc oficiální, jako když vám na svět přijde dítě, a to vám pomůže udržet závazek. Scott Young svůj projekt nazval MIT Challenge. Jak pojmenujete vy ten svůj?

 

3. Stanovte si malé krůčky

Vybrali jste si konkrétní oblast a máte konkrétní cíl. Teď byste jej měli rozdělit do několika menších každodenních částí. Avšak i tyto měřitelné krátkodobé cíle vás můžou převálcovat. Na každý den si zadejte jeden až dva studijní úkoly, které splňte.

Když se pustíte do nového kusu na klavír, nemusíte začít od úplného začátku. Skladbu si rozkouskujte podle několika nejtěžších úseků, a pak bušte do kláves tak dlouho, dokud vám melodie nepřejde do krve. Možná by pro vás mohlo být užitečné dokončit svůj nejtěžší každodenní učební úkol jako první.

Rozdělování úkolů do malých kroků je také skvělé pro vytváření návyku. B. J. Fogg ze Stanfordu radí, že pokud si chcete začít čistit zuby zubní nití, na začátku se zavažte, že si tak budete čistit jen jeden jediný zub. To vás dostane na start, odkud vede cesta k novému zvyku.

 

4. Přidržte se předpřipravených systémů

V dnešní době existuje přebytek informací. Vytvořit si učební systém zahrnuje brodit se záplavou zbytečností. Dokonce, i když se vám podaří najít ty správné zdroje, může vás zmást pořadí, ve kterém byste k nim měli přistupovat. Naštěstí pro vás už tu byl pravděpodobně někdo jiný, kdo užitečné zdroje vybral a uspořádal.

Například jen samotné množství programovacích jazyků dělá z jejich učení nepřekonatelnou obtíž. Nicméně Matana Griffel ve své řeči „Jak sám sebe naučit programovat“ představuje rámec pro učení.  Určil, že pokud chcete věci stavět rychle, vhodným místem pro začátek je  Rails.

Pak odkryl konkrétní webové stránky a pořadí, ve kterém je používal, a nakonec ukázal metodu, jakou jimi procházel. Daný specifický rámec vám nemusí připadat účinný, ale je to jen ukázka toho, po čem  je třeba pátrat.

Existuje spousta dostupných informačních zdrojů – a většina z nich je hrozná. Mezi ty nejlepší patří takové, jež „vás naučí, jak se učit“ a filtrují informace.  Nalezení takových návodů a investování do těchto rámců je při vytváření struktury nesmírně prospěšné.

 

5. Vyzkoušejte různé přístupy a taktiky

Na taktické úrovni existuje mnoho různých nástrojů a technik, které vám mohou pomoci učení uspořádat. Já osobně používám program na blokování internetu Freedom a aplikaci Lift a techniku Pomodoro​​.

Neříkám, že vám budou fungovat stejně dobře, protože každý jsme jiný. Každopádně je důležité vyzkoušet různé výkonnostní a odpovědnostní  nástroje, dokud nenajdete ty, které se vám osvědčí.

Nejlepší je také vyzkoušet si různé spouštěče, které způsobí, že na svém projektu začnete pracovat. Práci na projektu si můžete například připnout k určité době dne.

Nebo ji zakotvit k předcházejícím činnostem – to znamená začít třeba hned po jídle. Změna prostředí také funguje dobře. Myslíte, že se víc naučíte v kavárně? Nebo co třeba v knihovně?  Opět, nemám tušení, co přesně bude pasovat zrovna vám, ale hlavní je, že byste měli zkoušet a zkoušet, dokud nepřijdete na to, co funguje.

Mějte však také na paměti, že se  tady jedná jen nástroje a taktiky. Bez použití hluboké strategie a systémů učení budou k ničemu. Běžce z vás neudělají drahé běžecké boty, ale každodenní trénink.

 

 6. Zvyšte své zájmy

Teď už je jasné, že samotná vůle nestačí, pokud chcete dosáhnout svých cílů. Abyste se ještě více pojistili, popřemýšlejte nad touto myšlenkou představenou ve Čtyřhodinovém šéfkuchaři: zaregistrujte se na stickK.com.

StickK je tzv. „obchod se závazky“, jenž funguje na principu, že vytvoření motivace a odpovědnosti tvoří základní kameny pro dosažení čehokoliv.

Tady je návod, jak jej můžete použít:

• Vyberte si konkrétní cíl, který byste už měli mít blíže definovaný z předchozích kroků.
• Zvyšte své zájmy výběrem anticharity. To znamená nějakou organizaci, která způsobuje, že vám nenávistí vře krev tak zuřivě, že se o ní vždycky dostanete do hádky v komentářích na Youtube. Pokud svůj cíl včas nesplníte, automaticky jí je odeslaná předem stanovená částka. Vyberte částku, která vám bude nepříjemná.
• Získejte rozhodčího, který vás bude udržovat v pocitu zodpovědnosti. Měli byste si vybrat přítele, o kterém víte, že nebude váhat – někoho přísného, kdo vás nenechá odejít jen tak. Bude to on, kdo stiskne tlačítko na převedení finančních prostředků vaší anticharitě, pokud se nebudete držet svého učebního cíle.

Díky averzi vůči ztrátám, je to velmi efektivní při vytváření motivace a struktury. Většina z vás se na ony stránky asi nezaregistruje, protože nebude chtít přijít o peníze, avšak to je přesně ten důvod, proč to tak dobře funguje.

 

7. Mluvte o tom, co děláte, nikoli o tom, co se udělat chystáte

Když dáte ostatním lidem vědět, na jakých projektech pracujete – když je světu odhalíte – vaše práce se vám bude zdát skutečnější. Psaní blogu je jeden z nejlepších způsobů, jak to udělat.

Můžete tam zaznamenávat přesně to, co zrovna děláte, jaké knihy čtete, jaká utrpení překonáváte. To vytváří nejen strukturu a pocit odpovědnosti, ale také to demonstruje váš výkon potenciálnímu zaměstnavateli.

Také můžete použít až nechutné množství sociálních sítí, aby vám s tím pomohly.  SitckK má třeba funkci, která upozorní vaše přátele pokaždé, když bídně selžete. Ale o tom, co děláte, nemusíte jen mluvit. Ukažte to! Zveřejněte svůj krátký příspěvek, protlačte svůj kód do GitHubu a odhalte své melodické mistrovské dílo.

Přesto byste měli být opatrní. Jak ve své řeči tvrdí Derek Sivers, vyprávění všem okolo o vašich cílech může způsobit menší pravděpodobnost jejich dosažení. Zatímco zpětná vazba a odpovědnost k tomu, co děláte, je neocenitelná. Gratulace sobě sama ve věcech, které ještě nejsou uskutečněné, je nebezpečná. Pokud tohle někdy děláte, zkuste si toho všimnout. Pak sklapněte a prostě tu práci udělejte.

 

8. Získejte pomoc od svých vrstevníků

Bez tohoto kroku se celý systém rozpadne. Sebeřízené vzdělávání není samotářské. Opřít se o lidi kolem sebe a podporovat se na oplátku mezi sebou je jedním z nejlepších způsobů, jak uspořádat své učení.

O získání rozhodčího jsme se zmiňovali už v řeči o stickK, ale mít přítele, který vás bude u vašich cílů přidržovat, funguje i bez anticharity. A bylo by ještě lepší, kdyby váš přítel pracoval na stejném projektu jako vy. V této možnosti se skrývá zvýšený pocit odpovědnosti, vzájemné soutěžení a pomoci, když už nebudete vědět, jak dál.

Teď už jste všem řekli, co děláte, takže jste snad obklopeni směsí užitečné inspirace. Přesto nemůžete nečinně čekat, až vám pomoc spadne do klína. Zkuste hledat stejně smýšlející skupiny lidí.

Pokud se budeme bavit o fyzickém umístění, podívejte se po coworkingových kancelářích a „hackerspaces“. Dalšími možnostmi jsou Meetup a jiné online komunity. Existuje obrovský počet skupin zaměřených na sebeřízené vzdělávání a mnoho jich je pěkně uspořádaných v komunitní části na stránkách zdrojů UnCollege.

Další skvělý způsob, jak najít podporu, je oslovit lidi, které obdivujete, a nabídnout jim, že pro ně budete zdarma pracovat. Rádi využijí vašeho mladistvého zápalu. A vy mezitím od nich můžete všechno nasáknout. Tohle je hlavní způsob, jak najít mentory.

Vězte, že na světě existuje spousta mizerných lidí. Když se budete snažit naučit se řídit své vzdělávání, někteří lidé se vás budou snažit stáhnout dolů. A tady si můžeme zmínit jedno klasické (avšak pozoruhodně silné) pořekadlo, jež říká, že člověk je průměr pěti lidí, s nimiž tráví nejvíce času. Buďte lhostejní k negativitě a naplňte svůj život lidmi, kteří vás podpoří.

Existuje ohromné množství taktik, které můžete použít k vybudování své studijní komunity. Musíte jen pochopit, že potřebujete správný podpůrný systém, protože jinak se vám všechno zhroutí.

 

9. Měřte své výsledky

„Co nelze měřit, nelze řídit.“ – Peter Drucker

Když řídíte své vlastní vzdělávání, nemáte k dispozici žádné testy, jež by vám poskytly konkrétní představu o míře pokroku. V důsledku toho je sledování své práci nezbytné jako lepidlo, díky němuž drží všechno pohromadě.

Nejen, že to člověku dodá pocit spokojenosti při pohybu vpřed, ale přinutí ho to být si vědom i svých chyb. Pokud budete postupovat podle určité struktury a řádu, měření výsledků by naštěstí nemělo být příliš obtížné.

Pokud se rozhodnete vyzkoušet předchozí kroky, budete mít krásně navržené cíle, při jejichž plnění můžete buď obstát, nebo zklamat. To je dobré. Budete si zapisovat každodenní cíle učení, které si můžete odškrtávat. A na konci týdne plnění těchto cílů zkontrolujete jak osobně, tak se svým spolehlivým přítelem.

Může to být užitečné při sledování času stráveého nad učením, protože ho pak dle toho můžete dodatečně upravit. Někteří jsou do sledování cíle přímo zbláznění, ale jedná se o velmi jednoduchý systém, který je možné na základě rozhodnutí dále škálovat.

S cílem získat vyšší povědomí o svém pokroku přenesete své projekty na internet a získáte zpětnou vazbu. Bude se vám dostávat výkřiků obdivu, jemných pošťouchnutí správným směrem nebo brutální kritiky. Ale vězte, že mlhavá čísla, která stejně jako dobré měřítko schopností nikdy nesloužila, byla nahrazena tvůrčími výstupy a získanou zpětnou vazbou.

Měření pokroku, sebeuvědomění, vytvoření odpovědnosti. To je jádro tohoto příspěvku. I sledování výsledků je v tomto systému pevně zakotvené. A přesto se jedná o téma, které je u sebeřízeného vzdělávání potřeba neustále neúnavně zdůrazňovat.

***

Učení se novým věcem je těžké. Vytvoření struktury to usnadní, ale přesto zažijete těžké časy. Vaše schopnost uspět jako sebeřízený student do značné míry závisí na vaší schopnosti oddálit pocit spokojenosti. Snažte se, usilujte, překonávejte odpor i pocit tonutí a nesmírného žalu. Bude to stát za to.

Z anglického originálu 9 Tips for Effective Self-Directed Learning přeložila Veronika Portešová.