Na chvíli si představte, že by všechny lidské bytosti měly stejné IQ, ale některé z nich s ním uměly zacházet lépe než jiné. Jakým způsobem by se změnil náš postoj ke vzdělávání?

Jako první bychom se nemuseli tolik trápit s tím, jak studentům podpořit studijní sebevědomí.

Pokud by student věděl, že jeho schopnost uspět je naprosto stejná jako schopnost jeho spolužáků, existovala by mnohem nižší pravděpodobnost, že by své učení vzdal nebo rovnou odešel ze školy.

V podobném duchu můžeme pojmout i další problémy. Studenti by své výsledky testů nepovažovali za hodnocení své osobnosti, ale jako evaluaci účinnosti jimi vybrané studijní strategie.

Když pak Johny po zkoušce z biologie uvidí, že navzdory svému nejlepšímu úsilí dostal o 20 méně bodů než Sally, spíš si pomyslí: „Beru to ze špatného konce,“ než „Ona je chytřejší než já.“

A pak se bude snažit zlepšit své paměťové techniky nebo pokládat více otázek v průběhu dalších hodin.

Tento „vymyšlený“ scénář však od skutečnosti není daleko. Lidská inteligence nemá příliš proměnlivé hodnoty. Například dva ze tří výsledků testů IQ zapadá do rozpětí 85 až 115 bodů a 19 výsledků z 20 se nachází v rozpětí 70-130 bodů. Jinak řečeno, pouze jeden výsledek z dvaceti se od průměrného IQ (100) liší o více jak 30 bodů.

Velmi proměnlivé jsou naopak studijní strategie. Mnoho z nás má potenciál naučit se jakoukoli věc, ale nakonec uspěje jen několik jedinců.

Proč?

Psychologie nabízí vícero vysvětlení. Ku příkladu víme, že mozek lépe reaguje na učení rozložené v čase než na biflování se jednou za čas (alespoň z dlouhodobého měřítka).

Mozek si lépe zapamatuje, když se místo opakování člověk snaží rozpomínat (místo opětovného pročítání materiálů si raději pokládá otázky). Když se místo izolovaného biflování informace učí v asociacích (např. za pomoci mnemotechniky).

Také víme, že lepšími studenty se stávají všichni lidé, kteří

–          o svém učení přemýšlí

–          z pokládání otázek si učinili zvyk

–          to, co se naučili, opravdu používají a druhé učí

–          a celkově si v nitru učící proces užívají.

Dobrá zpráva je, že všechny tyto strategie a zvyky lze osvojit za procvičováním. Jiné téma už je otázka, proč ony techniky někteří z nás ovládnou rychleji než jiní.

Zřejmě to má co do činění s rodiči, prostředím, či dokonce genetikou. Ale důležité je, že toho jsme schopni všichni.

Ti nejchytřejší, nejúspěšnější lidé světa by dnes nebyli tam, kde jsou, pokud by nebyli nadanými studenty.

Pojďme se tedy podívat, které strategie bychom měli zdokonalovat, a jak nám v dlouhodobém měřítku můžou pomoci.

 

Co dělají nadaní studenti jinak?

1.      Nadaní studenti o svém učení přemýšlejí.

Přemýšlení o svém učení, neboli „meta učení“, původně popsal Donald B. Maudsley (1979) jako „proces, kterým si studenti začínají uvědomovat a učit se ovládat získané zvyky spojené s pochopením, zkoumáním, učením a růstem.“

Student, který disponuje vysokou úrovní uvědomění meta učení, je schopen zhodnotit účinnost svého studijního přístupu a usměrňovat jej v souladu s požadavky učebního úkolu.

Na druhé straně student, jenž má nízkou úroveň uvědomění meta učení, nebude schopný přemýšlet ani o svém studijním přístupu, ani o povaze souboru úloh, které má studovat.

V důsledku se nebude umět úspěšně adaptovat ve chvíli, kdy studium začne být obtížnější a náročnější.

 

2.      Nadaní studenti pokládají více otázek.

Vědci znovu a znovu přicházejí na to, že studentům, kteří pokládají více otázek, se studijně daří mnohem lépe. Daly a kol. přišli na „významnou a pozitivní souvztažnost mezi schopností pokládat otázky a celkovým výkonem při kognitivních testech.“ Good ve zkoumání základních a středních škol přišel na to, že málo úspěšní studenti pokládají méně otázek než ti vysoce úspěšní.

„Když studenti umí formulovat své vlastní otázky, přebírají za své učení větší odpovědnost, prohlubují pochopení, sami nacházejí nové souvislosti a činí vlastní objevy,“ píšou Dan Rothstein a Luz Santanová pro Harvard Education Letter. „Nicméně tato schopnost je od školek po střední školy vědomě vyučována pouze vzácně, jestli vůbec. Otázky jsou tradičně pojímány jako pole působnosti učitelů. Ti tráví roky přicházením na to, jak otázky pokládat a vytříbit, aby podněcovaly zvídavost studentů a dokázaly je účinně zapojit.

Přišli jsme na to, že když budeme studenty učit pokládat své vlastní otázky, naplníme ty stejné cíle, zatímco je zároveň naučíme důležité dovednosti, jež se jim bude hodit po celý život.“

 

3.      Nadaní studenti jsou orientovaní na proces.

Thomas M. Sterner ve Cvičící mysli zdůrazňuje, že je důležité soustředit se na proces namísto na plody z něho plynoucí. „Udržujte se orientovaní na proces. Zůstávejte v přítomnosti. Učiňte z procesu cíl a celkový cíl používejte jako kormidlo k nasměrování své snahy. Buďte uvážliví, mějte záměr, který chcete naplnit a buďte si tohoto záměru vědomi. Tím se odstraní všechny soudy a emoce, které obyčejně vytváří mysl orientovaná na plody či výsledky.“ Studenti, kteří nacházejí více radosti v práci, budou mít jejich naplňování cílů jednodušší.

 

4.      Nadaní studenti často nachází svou cestu i bez pomoci.

Všimněte si, že to není to samé jako nepokládat otázky; už jsme si ujasnili, že nadaní studenti naopak ptají mnohem více. Jedná se o něco jiného: když narazíte na nějakou obtížnou myšlenku nebo jste z nějakého úkolu zmatení, snažte se problém vyřešit sami. Samostatní studenti se stávají nadanými studenty zčásti proto, že se seznamují s kritickým myšlením a překonávají svůj strach z dělání chyb.

Tam, kde cítí, že se to hodí, se snaží uplatňovat tvořivost. Rozhodují se, co je důležité a co je možné vynechat. A věří, že na nejlepší postup řešení můžou přijít i sami.

Photo Credit: Andrew E. Larsen via Compfight cc

 

5.      Nadaní studenti si na mysli uchovávají celkový obraz.

Následující bod je velmi důležitý. Už jenom kvůli tomu, že celkem často je to právě v tento okamžik, kdy se nadaní odliší od neúčinných. „Celkový obraz“ může mít ve studijním procesu vícero významů: u historické události může znamenat širší kontext, v úryvku z literatury tematický záměr, v laboratoři důsledky smíchání různých chemikálií.

Za oponou zmíněného se pak můžou skrývat další odpovědi ve smyslu otázek proč? a jak? Proč je důležité naučit se zrovna tento materiál? Co z něj můžete získat, i když to nemusí být na první pohled vidět? Nebo jestli je váš současný přístup účinný.

Schopnost představit si, jak detaily zapadají do většího obrazu a jak se vztahují k sobě navzájem, je úžasná studijní výhoda.

 

6.      Nadaní studenti často zkouší nové věci.

Zkoušení různých věcí udržuje mozek bystrý. A zatímco se radujete ze získávání nové schopnosti či znalosti, rozšiřuje se vaše dovednost učit se nové věci.

Rozmanitost cest, v rámci nichž se učíme, je stejně tak důležitá, jako učení samotné. Takže vyrazte ven a ochutnejte nějaké nové jídlo, zahrajte si novou hru, pozměňte svůj trénink, naučte se nazpaměť města Blízkého východu nebo vytvořte a sdílejte nějaký nový recept.

Čím odlišnější to bude od toho, čemu jste obvykle vystaveni, tím lepší. A i když si to úplně nemusíte uvědomovat, samotný proces vás naučí zrovna tolik jako konečné dílo.

 

7.      Nadaní studenti chyby nechávají pracovat pro sebe, nikoli proti sobě.

Někteří z nás jsou v učení se z vlastních chyb lepší než ostatní. Zajisté v tom hraje svoji roli postoj odmítnutí, jelikož  většina z nás nerada přiznává, že se zmýlila.

Často jsme taky do napravování chyb natolik ponořeni, že si v hlavě zapomeneme udělat poznámku: „Tuhle chybu už nedělej!“ a pak ji zase zopakujeme. Jindy, například na obtížném testu či zkoušce, si ani neuvědomíme, co jsme udělali špatně.

Nadaní studenti si ukládají za povinnost vidět chyby jako příležitosti. Ptají se sami sebe: „Kde je chyba, kterou jsem udělal, a z jakého důvodu jsem ji udělal?“ a „Co můžu udělat proto, abych téhle chybě v budoucnosti předešel?“ Zkuste to. Všimnete si rozdílu.

 

8.      Nadaní  studenti se zajímají o zlepšování paměti.

Paměť a učení jsou neúprosně propletené. Nemůžete mít první bez druhého. Na neurobiologické úrovni je jedno od druhého skoro neodlišitelné – kde první končí a druhé začíná?

V každodenním životě učení silně závisí na paměti. Opravdu můžete říct, že jste se něco naučili, přestože si to nemůžete zapamatovat?

Nadaní studenti už úžasnou paměť buď mají, nebo se zajímají, jak ji zlepšit. Dobrá zpráva je, že existuje nespočet cvičení a hádanek, kterými si můžete kapacitu pracovní paměti příjemně zlepšit.

Bez legrace se jedná o stejně důležitou část učení (a inteligence) jako jakýkoli další faktor zahrnující prostředí, genetiku, motivaci a talent.

 

9.      Nadaní studenti ve svém učení pokračují.

Jeden článek z roku 2004 v časopise Nature podával zprávu o tom, že lidem, kteří se učili žonglovat, se zvýšilo množství šedé hmoty v týlním laloku, oblasti mozku spojované s vizuální pamětí.

Když však tito lidé přestali svou novou schopnost procvičovat, šedá hmota zmizela. Podobně je to třeba s jazyky. Abyste si udrželi úspěchy získané z učení nové řeči, je důležité ji neustále procvičovat.

Zmíněný fenomén „používej to nebo to ztratíš!“ zahrnuje mozkový pochod známý jako „prořezávání“. Některé cesty v mozku jsou udržovány, zatímco jiné jsou odstraňovány.

Celkem jasný důkaz toho, jak je důležité dovednost procvičovat. I malé osvěžení tu a tam udělá velký rozdíl. To je důvod, proč je celoživotní vzdělávání tak zásadní.

Pokračování najdete zde

Napsala Saga Briggs. Z anglického originálu 25 Things Skilled Learners Do Differently přeložila Veronika Portešová.